Bílá růže…

Je nutné bojovat proti bagatelizaci násilí a lží, manipulacím falešnými argumenty, proti šíření nenávisti vůči lidem různých menšin...

 

Před 75 lety, 22. února 1943, byli v nacistickém Německu v Mnichově popraveni sourozenci Sophie a Hans Schollovi za velezradu a šíření nepřátelství. Oba dva jsou považováni za spoluzakladatele hnutí Weisse Rose (Bílá růže). Spolu s několika jinými vysokoškolskými studenty z okruhu svých přátel a několika profesory šířili tajně letáky a plakáty vyzývající k odporu proti nacistickému režimu.

Na jednom takovém letáku napsali: „Všude na světě a v dobách největšího ohrožení povstávali lidé – proroci a svatí – riskující svou vlastní svobodu, poukazující na Boha a s jeho pomocí vyzývající lid k obrácení. Ano, člověk je svobodný, ale bez pomoci Boží je bezmocný a neschopný bojovat proti zlu. Je jako loď bez kormidla, vystavená bouřkám a vlnám, jako nemluvně bez matky, jako oblak, který se rozplyne.“

Slova Sophie a Hanse Schollových dýchají hlubokým duchem křesťanství. Přitom se tito dva vůbec nenarodili jako odpůrci režimu, právě naopak. Přestože byli vychovaní v protestantské víře, sympatizovali ze začátku s Hitlerjugend a nacistickou ideologií, jak tomu bylo kdysi také u mladého Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. Brzy si však podobně jako Ratzinger uvědomili (až na to, že jeho to život nestálo), že jako křesťané musí být vůči nacistické ideologii v opozici, že nestačí jen mlčet. Museli si projít tímto procesem, aby se z nich zrodili opravdoví bojovníci proti tomuto zrůdnému režimu. Tak vzniklo dnes již slavné hnutí odporu Weisse Rose, jehož členy se spolu s dalšími studenty stali.

Duchovní bázi tohoto hnutí tvořilo křesťanství a myšlenky humanismu.  Od léta 1942 až do začátku roku 1943 zhotovilo toto hnutí šest velkých plakátů, jejichž nejméně 9 tisíc kopií tajně vytiskli a ty pak šířili a vylepovali, jak to jen šlo. Nejprve vyzývali k pasivnímu odporu vůči režimu, poté výzvy stupňovali až k sabotáži různých plánů nacistů. Chtěli lidi vyburcovat, aby prohlédli lži vedoucí k likvidaci Židů a jiných menšin, ale také k pronásledování dalších spoluobčanů, kteří s režimem nesouhlasili. 18. února 1943 školník-udavač zahlédl Sophii a Hanse Schollovy, jak lepí plakáty na univerzitě, přivolal gestapo, které je zatklo, vyslýchalo a obvinilo z velezrady. O čtyři dny později byli oba popraveni. Na jejich plakátech, které gestapo na univerzitě zabavilo, stála věta: „Hitler nemůže válku vyhrát, jen ji prodlužovat!“

Dnes se mnozí lidé ptají, odkud brali tito mladí členové skupiny Weisse Rose k tak riskantní činnosti sílu. Co se týče sourozenců Schollových, zachovaly se jejich myšlenky, které řekli či napsali několik měsíců před zatčením. V malém notesu Hanse Scholla se nachází tato věta napsaná jeho rukou: „Kdyby Kristus nežil a nezemřel, tak by opravdu neexistovala žádná možnost úniku před hrozícím nebezpečím. Všechno stvoření by muselo plakat, vše by bylo šedé, pochmurné, beznadějné, a nezůstalo by nám nic jiného, než rozběhnout se proti zdi a rozdrtit si nárazem lebku. Kristus ale opravdu žil a zemřel za nás všechny!“

Svědkové procesu a popravy popsali sourozence Schollovy jako osoby s jasnou myslí, klidné, odvážné a smířené s krutým osudem.

Proč je ale dnes, po tolika letech, důležité na sourozence Schollovy a jejich kamarády vzpomínat? Je to proto, že měli tak pevnou víru, že byli schopní rozlišovat mezi dobrem a zlem, že měli občanskou odvahu. Jejich příklad svítí jako maják i dnes, kdy takové lidi potřebujeme, přestože se zdá, že žijeme v míru. Člověk si dokáže zvyknout na všechno možné: i na to, co platilo ještě včera za perverzní a nepřijatelné, proti čemu je nutno bojovat.

I když to zní neuvěřitelně, může to být aktuální právě dnes. Sourozenci Schollovi nám ukazují, že je nutné bojovat proti bagatelizaci násilí a lží, proti dezinformacím a manipulacím falešnými argumenty, proti šíření rasismu, xenofobie a umělého vyvolávání nenávisti vůči lidem různých menšin, proti situacím, kde zákony státu nejsou respektovány, kde demokratické principy jsou ignorovány, svoboda tisku potlačována.

Všude tam, kde se toto děje, by se mělo zvonit na poplach. V některých částech Evropy se tak již stalo, aniž by se kvůli tomu musela prolévat krev. Dnes nám nikdo nevyhrožuje vraždou či pronásledováním, jak se to stalo v případě členů hnutí Weisse Rose či v období diktatury komunismu v Československu a jinde. O to víc bychom tedy měli pozvednout hlas, když vidíme a slyšíme, jak někdo lživě osočuje některou menšinu, když někdo přilévá olej do ohně, aby rozeštvával či polarizoval společnost, jak tomu je v případě politiků jako je Zeman, Okamura, a také Babiš či komunisté.

Když pod rouškou svobody a demokracie, zákona a práva reprezentanti státu lžou a místo toho, aby lidi spojovali, je rozdělují a zastrašují. Říkat, že to se nás netýká, že my jsme mírumilovní křesťané, je nejenom falešná a zbabělá výmluva, ale nemá to ani nic společného s křesťanstvím a tím, čemu nás učil a jak žil Ježíš Kristus, který uměl rozlišovat dobré od zlého, pojmenovávat věci a události pravým jménem, být pravdomluvným.

Myslím, že připomínka kruté smrti sourozenců Schollových má i v dnešním světě stále co říci nám všem.

Sophie a Hansi, díky za vaši odvahu, svědectví a příklad víry!

Zpracováno podle myšlenek Thomase Hennefelda, protestantského superintendanta, odvysílaných stanicí Ö1 dne 18. února 2018 v 6:55 hod.