Greta

Nový fim "I am Greta". Kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.

 

Předem avizuji, že tento text se nebude líbit těm, kteří sympatizují s níže uvedenými politiky, ani těm, kteří v Čechách, na Moravě či na Slovensku smýšlejí podobně. Předehrou k napsání tohoto textu bylo krátké video uveřejněné ve čtvrtek 15. října na portálu pravda.sk pod názvem „Popletený Matovič z Bruselu“, ve kterém se slovenský premiér snaží přiblížit svým spoluobčanům ekologické téma ze zasedání ministerských předsedů EU o potřebě ochrany klimatu. Kromě jiného řekl, že zde nejde jen o to, že „my budeme za 10 let mnohem více zelení než stromy“, ale také o to, kdo ekologické změny zaplatí a nakolik tato opatření mají smysl, když zde stále budou země, které o ekologii nedbají a dál chtějí do Evropy vyvážet svoje neekologicky vyráběné produkty…

Za celou dobu, co se na mezinárodních mítincích jedná o ochraně klimatu a ekologických změnách, je nejčastější výtkou ze strany ekonomicky slabších států, často právě Česka, Slovenska, ale i Polska, které chtějí speciální výjimky pro to, aby mohly i nadále fungovat jaderné či uhelné elektrárny, právě toto: „Jaký to má smysl, když my se budeme omezovat a dbát na ochranu přírody a klimatu, zatímco Čína, USA a jiné státy na ni nedbají…“ A podobné argumenty v různých obměnách uvádějí i další země. Jako by najednou přestala fungovat logika, zdravý selský rozum či základní morální princip, že konání dobra není podmíněno tím, jestli to dobro konají také ostatní, ale že dobro se prostě koná pro dobro samo….

A nyní k názvu tohoto textu. Před několika dny jsem měl možnost zhlédnout premiéru dokumentárního filmu švédského režiséra Nathana Grossmana I am Greta v jednom z největších vídeňských kin (Gartenbau). Kvůli hygienickým opatřením bylo zaplněno jen asi z jedné třetiny, ačkoliv zájem je enormní. Tento dokumentární film je sestřihaný z různých většinou amatérsky pořízených záběrů vystihujících fenomén Grety Thunbergové, aktivistky usilující o ochranu přírody a klimatu. Přiznám se, že asi žádný jiný film jsem tak extrémně silně vnitřně neprožíval. Je to autentický příběh dosud neplnoletého děvčete, které se narodilo s tzv. Aspergerovým syndromem, který mnozí klasifikují jako nemoc psychickou. Ostatně mnozí politici, a není jich málo, kteří změny klimatu ignorují a mluví jen o normálním přírodním jevu, jenž se v dějinách opakoval, si z Grety tropí veřejný posměch a radí, že to „psychicky nemocné děvče by mělo raději chodit do školy a nevměšovat se do něčeho, k čemu nemá ani předpoklady, ani věk, ani vzdělání.“

Ve filmu jsou tak zachyceny konkrétní záběry pošklebujícího se amerického prezidenta Donalda Trumpa či jeho brazilského kolegy Jaira Bolsonara, ale také Jeana-Clauda Junkera, někdejšího předsedy EU, a rovněž chladnokrevná kritika ze strany ruského prezidenta Putina. Greta se stala, ať se nám to líbí nebo ne, kamenem úrazu, kamenem nárožním, na kterém se tříští názory. Pro mne potěšujícím dojmem z filmu bylo, že na světě vládnou i jiní politici, kteří Gretu upřímně obdivují a jsou za její aktivitu vděční. S radostí jsem konstatoval, že jako první ji na audienci pozval francouzský prezident Macron. Přijal ji také rakouský prezident Van der Bellen, který se také zúčastnil premiéry filmu a který podobně jako Greta poukazuje na to, že hrozící změny klimatu budou mít mnohem závažnější dopad na život než současná pandemie. Gretu přijali také další podobně smýšlející politici.

Nesmírně vřele a s obrovskou úctou ji v Římě osobně pozdravil papež František, silně ji při tom potřásal rukou a neustále opakoval: „Pokračuj dál, to, co děláš je tak nesmírně důležité!“ Kontrast osobností, které se ve filmu ke Gretině aktivitě vyjadřují, snad ani nemůže být výraznější. Na jedné straně mocní tohoto světa, tzv. pravicoví populisté, na straně druhé vzdělaní intelektuálové a duchovní osobnosti, které vidí v její činnosti vanutí ducha Božího. Tento snímek není jen filmem o této dívce, je to hlavně zrcadlová kopie stavu dnešního světa. To, co Greta říká, je všeobecně známé. Vyzvednu tři momenty, které jsou dle mého názoru velice výmluvné a důležité.

Aspergerův syndrom

Greta se narodila s Aspergerovým syndromem. Rodiče, hned když se to od lékařů dozvěděli, jí od prvního okamžiku věnovali mimořádnou, láskyplnou péči, díky níž se holčička vyvíjela zcela normálně. Je velice inteligentní, ve škole byla vyznamenávána jako nejlepší žákyně. Od útlého dětství vstřebávala dva jazyky – mluví švédsky a velice dobře také anglicky, což jí umožnilo přednášet a vést rozhovory s novináři celého světa. V dětství absolvovala s rodiči mnoho cest na dovolenou po celém světě, na různá exotická místa.

Když jí bylo 8 let, viděla v televizi pořad o tom, jak v důsledku klimatických změn vymírají živočichové – motýli, hmyz, zvířata, jak se drasticky mění fauna a jak je znečistěné ovzduší i oceány. Zvláště záběry vyhublých ledních medvědů umírajících hladem se jí natolik vnitřně dotkly, že pak nemohla usnout. Často kvůli tomu plakala a upadala do depresí, které trvaly tři roky. V této době už četla veškerou dostupnou literaturu o geologii, zvířatech, o klimatických změnách, stala se z ní takřka chodící encyklopedie. Když později začala mít přednášky a vystupovat na mezinárodních fórech, nikdo jí nemohl nic vytknout, neboť měla vždy perfektně nastudované informace. Proto také mnohé své řeči začínala slovy, že mluví ne ze sebe, ale na základě vědeckých poznatků, které si kdokoliv může kdykoliv ověřit.

O lidech s Aspergerovým syndromem je známo, že mohou být v různých oborech či oblastech geniální, mohou být skvělými hudebníky, počítačovými experty či odborníky v dalších oblastech, ale že v jiném zaostávají, mají problémy s komunikací a v sociálních vztazích, nedovedou být plně a normálně společensky aktivní. Ostatně Greta to ve filmu sama o sobě říká, že nikdy neměla žádné kamarády, nikdo ji nikdy nepozval na párty, oslavy, že do okruhu jejích nejbližších patří rodiče, sestra, dva domácí psi a její kůň.

Filozoficko-politická vize

Při pozorném sledování záběrů toho, co Greta na různých setkáních říká, ať na pódiích evropských či amerických měst, v EU v Bruselu nebo na půdě OSN v New Yorku, je zřejmé, že používá nesmírně odvážný politicko-filozofický slovník, jakým hovoří jen vzdělaní a ostřílení akademikové. Když mluví o tom, že iniciativa záchrany planety a ochrany klimatu by měla začít právě v bohatých a ekonomicky silných evropských státech, které by měly jít příkladem všem zemím světa, vysloví tak myšlenku, při které mne v němém úžasu napadne: “Odkud to patnáctileté děvče tuto myšlenku vzalo? Vždyť takhle spousta politiků, vůdců nejrůznějších zemí, vůbec neuvažuje!“

Argumentovat tím, že to nemá smysl, protože Čína, USA nebo další země stejně nic pro ekologii nedělají, je absurdní a nanejvýš hloupé. Greta tak nepřímo, aniž by zacházela do detailů, apeluje na demokracii, na otevřenou a hlavně liberální společnost. Ve státech, kde vládne (např. Putinem) nastavený autoritářský režim, nebo kde vládne diktatura komunistické strany, jako je tomu v Číně či v Severní Koreji, nebo v zemích arabského světa, kde není povolena svobodná a otevřená diskuse, přece není možné hledat řešení, protože jsou to ideologicky uzavřené, nesvobodné země. Greta tak zcela jasně poukazuje na hlavní princip lidské existence – svobodu a toleranci. Jen tam, kde je opravdová svoboda, ochota naslouchat, hledat řešení, je možná změna k lepšímu, v tomto případě k ochraně klimatu a zachování životaschopnosti naší planety pro další a další generace.

Když se člověk nad Gretinými úvahami zamyslí (nutno podotknout, že si je vždy psala sama, že ani otec, ani matka jí do toho nemluvili, ba právě naopak, spíše ji odrazovali, o tom je ve filmu několik krásných, jemně vtipných scén), musí s úžasem konstatovat: toto dítě ze Švédska je opravdu výjimečné! Vždyť ona mluví o nejzákladnějších, ale i nejkomplikovanějších otázkách fungování otevřené, demokratické společnosti zcela suverénně a fundovaně, a člověku se při tom zastavuje dech, tak jako se kdysi zastavoval mudrcům a vzdělancům židovského náboženství, když v jeruzalémském chrámě naslouchali dvanáctiletému Ježíši a nepřestávali se divit jeho moudrosti, chlapce, který ví, a cítí, že musí dělat to, co po něm chce Bůh. Patnáctiletá Greta ví, že musí jít cestou, na kterou byla vyslána: „Když dvanáctiletého Ježíše nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali. On jim odpověděl: Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého (nebeského) Otce?“ (Lk 2, 46-50)

Duchovní poslání

Během celého filmu mi neustále vyvstávaly myšlenky a momenty z Evangelia, jak z Ježíšova učení, tak z apoštolských listů. Na jednom místě v Evangeliu stojí: „Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“ (Mt 18, 25)

Na jiném místě zase píše apoštol Pavel: „Co je světu bláznovstvím, to si vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (1 Kor 1, 27) Tím, co Greta dělá a říká, je podobná mladičkému, bezbrannému Davidovi bojujícímu proti mocnému, po zuby ozbrojenému Goliášovi. Nemá žádnou moc, nemá žádný tým, žádné spolupracovníky, uvědomuje si, jak je slabá, jak ji to už unavuje, pláče, protože nemá síly…. Přesto ale svou čistou a upřímnou dětskou duší, svým mottem „nemohu přece něco jiného říkat a zároveň něco jiného žít“, se stává nejenom autentickou a pravdivou osobností, ale okouzluje a inspiruje mnohé lidi po celém světě a ti, které již inspirovala, inspirují další, jiné… Je to jako řetězová reakce, kterou již nelze zastavit.

Vše, co jsem při sledování tohoto filmu prožíval a cítil, ve mně vyvolalo neustávající tok slz: slz vděčnosti za to, že existuje takový člověk. Člověk slabý, nemocný, věkem stále ještě jen mladistvý, nedospělý, přes kterého ale zcela evidentně prozařuje moudrost a síla Boží…. Možná právě proto je ten kontrast mezi „mocnými“ politiky tohoto světa ve filmu tak „nutně“ radikální, aby bylo všem jasné, jak riskantní, nezodpovědné a nebezpečné je chování mnoha lidí: na jedné straně arogance a zpupná namyšlenost státníků Trumpa, Bolsonara, Putina, veřejně se Gretě vysmívajících, oproti zcela jinému typu politiků, myslitelů a duchovních velikánů na straně druhé – Macrona, Van der Bellenové a hlavně papeže Františka, kteří v Gretě vidí Božího posla zvěstujícího lidstvu záchranu.