Kde jste byli 9. listopadu 1989?

Kritika populistických plánů rakouské vlády ze strany křesťanských církví.

S počátkem půlročního předsednictví Rakouska v Evropské unii se množí kritiky mířené na rakouskou vládu za její populistické plány, které mají vzbudit strach před jakýmikoliv uprchlíky. Nedávno za to rakouskou vládu kritizoval kardinál Schönborn ve své připomínce Mezinárodního dne uprchlíků, a dnes se k tomuto tématu v pravidelném nedělním duchovním komentáři rakouského rozhlasu Ö1 vyjádřila také evangelická superintendantní kurátorka Dr. Gisela Malekpour. Uvádím doslovný překlad:

Kde jste byli 9. listopadu 1989 večer? Lidé mojí generace odpovídají téměř jednohlasně: před televizí. Dojatí scénami, které živě dokumentovaly pád berlínské zdi, symbol rozdělení dosavadního Německa a také Evropy. Moje matka, jíž tehdy bylo 72 let a pocházela z Frankfurtu nad Odrou v bývalé NDR, seděla před televizí jako přikovaná a nepřetržitě plakala. A dnes, kdy od té doby uplynulo již téměř 30 let a Evropská unie byla před několika lety odměněna Nobelovou cenou za šíření míru, tolerance, solidarity a demokracie?


Zdá se, že se začínají natahovat dráty nové železné opony. Mluví se o „evropské pevnosti“, o „ose ochotných bojovat proti přijímaní uprchlíků mezi Německem, Rakouskem a Itálií.“ Tyto a podobné výroky znají dnes nejenom ti, kteří studovali historii, ale také ti, kteří na vlastní kůži zažili, jaké to bylo před 70 lety. A tak nám musí být jasné, že škrtání rozpočtů pro pomoc rozvojovým zemím, jakož i neochota podílet se finančně na chodu uprchlických táborů v Jordánsku, Libanonu a jinde, ignorování klimatických změn, automaticky povede k dalším utečeneckým proudům. Zezačátku nepřipravená Evropa reagovala v roce 2015 na uprchlickou krizi tak, jak se dalo očekávat od křesťansky formovaných zemí: ochotou pomáhat, pohostinností, milosrdenstvím a láskou k bližnímu. Dnes, o tři roky později, se zdá, že priority politiků jsou zcela odlišné. Jejich záměrem již není integrace, nýbrž deportace uprchlíků do zemí, které svým občanům rakouské ministerstvo zahraničí nedoporučuje navštěvovat z důvodu nedostatečné bezpečnosti, nestability a nedemokratičnosti režimu. Najednou se už vyhýbá integračním plánům a metodám, mezi něž patřil na prvním místě kurz němčiny. Nyní se hovoří o přemístění problému z Rakouska do tzv. třetích zemí, které již tak či tak patří mezi nejchudší země světa.


Je v tomto kontextu vůbec ještě věrohodné hovořit o záchraně křesťanských principů Evropy? Třímání křížů v rukou na politických mítincích či předvolebních kampaních, jak jsme tomu byli svědky u mnohých politiků (hlavně pana Stracheho a jiných členů FPÖ) je absurdní, zavádějící a falešné. K historickým faktům dnes musíme přiřadit také fakta geografická: křesťanství Západu se zrodilo kdysi, před mnoha staletími v Malé Asii, na Předním východě, který býval označován za země Východu a tím také za region, ze kterého dnes přichází uprchlíků nejvíce. ,S mým Bohem mohu přeskakovat zdi,‘ čteme ve třicátém verši 18. žalmu. Zůstává už jenom naděje, že mnozí, kteří se odvolávají na křesťanství, dokážou přeskočit zeď alespoň ve své vlastní hlavě, a že Rakousko, které teď převzalo na půl roku vedení Evropské unie, nevejde do dějin jako země, která si položila za svůj nejvyšší cíl její rozdělení či dokonce rozbití.


Zwischenruf, neděle, 15. července 2018, radio Ö1, 6:55 hod, Dr. Gisela Malekpour, evangelická superintendantní kurátorka

(18.07.2018)