Křesťanství versus pravicový populismus

Naděje je ctností srdce, která se nenechá zatemnit tmou, neomezuje se na odvolávání na minulost, ale hledí do budoucnosti

Říká se, že člověk by měl brát v ohled a naslouchat tomu, co říkají staří lidé, ať jsou to naše babičky a dědečkové, nebo všeobecně lidé staršího věku, kteří za svůj život nabyli zkušenostmi poznání, které má někdy cenu zlata.

Koncem února slavil 90. narozeniny v Rakousku emeritní biskup Johann Weber. Navzdory vysokému věku se těší relativně dobrému zdraví, je stále samostatný, denně čte různé noviny a sleduje dění jak v Rakousku, tak i ve světě. U příležitosti narozenin vysílal rakouský rozhlas s ním rozhovor a zaujala mne jedna myšlenka, kterou chtěl naznačit, jak je někdy, mnohokrát, v protikladu Evangelium vůči světu politiků, hlavně pokud jsou orientování hodně do pravého extrému a populismu. Přišla řeč na uprchlíky a Weber zcela klidně a jednoznačně řekl: „Pro věřícího křesťana platí dvě přikázání: máme milovat celým srdcem a sílou Boha, ale zároveň, milovat celým srdcem a sílou člověka. Neexistují lidé různých kvalit, všichni jsme před Bohem stejní, ať pocházíme z takového, či jiného národa, ať máme či nemáme vzdělání, jsme chudí nebo bohatí…“

Tyto věty již starého pána, který byl v Rakousku vždy považován za velice solidního člověka, dobrého kněze a biskupa potěšili mou duši. V jakém jen kontrastu jsou s myšlením politiků, které dnes již právem označuje nejenom odborná společnost za extrémně pravicové populisty. Nedávno zvolený americký prezident chce otočit koloběh dějin a vrátit Ameriku do té doby, kdy ji formovali židovsko-křesťanské myšlenky přistěhovalců z Evropy, vytvořili z ní demokratickou, otevřenou společnost se silně fungujícím hospodářstvím. „America great again“ byl jeho slogan. Jenomže svět je v pohybu všude, nejenom v USA. Je ale opravdu možné vybudovat dokonale fungující společnost uprostřed sousedních zemí, kde nic z toho, co je demokracie, rovnoprávnost lidí, solidní výdělek za svou práci atd. nefunguje? Dříve nebo později se tyto různé světy v dnešní rychle plynoucí době začnou prolínat a vytvoří se skupiny lidí, kterým se vede dobře a kteří pro zabezpečení si své jistoty budou dělat a vynakládat všechny možné prostředky na to, aby si ten svůj status quo udrželi. Americký emeritní profesor věhlasné Massachusetts Institute of Technology (MIT) in Cambridge, 88 letý Noam Chomsky, odborník na lingvistiku a politologii se dívá na nárůst pravicového populismu podobně, jako mnozí lékaři léči nemoci. Totiž: neléčí nemoci, ale léčí jen symptomy té nemoci. Protože léčit pravé příčiny nemoci, znamená dát si mnohem větší námahu, rozebrat situaci člověka, příčiny nemoci a ty se snažit odstranit. Podobně je to u pravicového populismu: „To, co je potřeba udělat, aby se zabránilo pravicovému populismu, je hledat příčiny hněvu, nespokojenosti a zkoumat původ beznaděje u lidí. Jednou z těch příčin je, že mnoho lidi v této neoliberální době zůstalo stát kdesi uprostřed na ulici, nikdo si je nevšímal. To jsou lidé, kteří ztratili práci, vlastní hodnost a byli okradení o možnost mít výhled na ekonomické zabezpečení. Toto vše se dělo a děje proto, že politika se stala nástrojem k tomu, aby blahobyt a moc byla koncentrována jen do rukou málo lidí a zbytek nikoho nezajímá.“ Trump je pro Chomského konsekvence a zároveň pokračování neoliberální politiky. Nevadí mu ani tolik to, že Trump neustále touží být středobodem, že musí stát ve světle kamer, že je to vlastně jen „Showman a žádný politik, nemající dokonce ani jen svou vlastní ideologii“, ale to, že jeho rozhodování budou mít katastrofální, nedozírné následky pro společnost, hlavně v oblasti řečení klimatických změn a v způsobu, jak se uchytit problematiky s uprchlíky. (ORF NEWS, 20.dubna 2017: Scharfe Abrechnung mit der US-Politik. Ostré vyúčtování s US-americkou politikou, rozhovor s prof. Chomskym)

Něco podobného ale říká i francouzská prezidentská kandidátka Marie Le Penová, když říká, že Francii se musí vrátit její původní podobizna, jakou měla ještě v šedesátých letech. I ona by chtěla zvrátit koloběh dějin, i ona manipuluje křesťanstvím, neuvědomujíc si ale přitom, že je to opravdu jen čistá a lživá manipulace a ne věrohodné vnímaní toho, co tvoří podstatu křesťanství, totiž, že na této zemi jsme si všichni rovni, že se nacházíme jakoby na pouti, na cestě k svému Tvůrci a že všichni si máme na této cestě pomáhat.

Jak diametrálně jinak, ale jak křesťansky a lidsky znějí v totálním kontrastu k myšlenkám pravicových politiků tyto myšlenky papeže Františka:

„Pocházím z emigrantské rodiny. Můj otec, mí staří rodiče, podobně jako mnoho jiných Italů, kteří emigrovali do Argentiny, zakoušeli na vlastní kůži, co to znamená nic nemít. Všem nám musí být jasno, že každý z nás potřebuje jiného člověka. Nikdo z nás není ostrov, jen já, kdo nejsem na ničem a na nikom závislý. Jen když držíme spolu, můžeme budovat budoucnost. Mnoho lidí dnes nevěří tomu, že je možná šťastná budoucnost. Tyto strachy je možné překonat, když nebudeme jeden druhého vylučovat. Štěstí je možné pocítit jen jako dar harmonie jedince se společenstvím. Lidstvo dnes zakouší noc konfliktů. V této noci konfliktů může být každý zapálenou svíci, která připomíná, že světlo je silnější než tma. Pro nás křesťany má budoucnost jméno a toto jméno je: naděje. Mít naději neznamená být naivními optimisty, kteří ignorují drama zla na lidstvu. Naděje je cnost srdce, která se nenechá zatemnit ani tmou, ani se neomezuje odvoláváním se na minulost, ale hledí do budoucnosti.“

(Tyto slova přednesl papež František v úterý, 25. dubna 2017 během přímého vysílání s účastníky TED-Talk ve Vancuveru. TED = Technology Entertaiment Design. Zdroj informace: ORF NEWS, 26.4.2017)