Na okraj oslav stého výročí vzniku Československ

Opustili jsme všechny ideály a zůstalo nám pouze národní sobectví...

V době oslav tohoto významného jubilea jsem pobýval na Moravě. Při poslechu rozhlasu či při pročítání různých novin by i slepý či hluchý musel poznat, že informace o tomto významném výročí jsou všudypřítomné. Dovolte mi zacitovat alespoň pět zdánlivě okrajových, nevýznamných zpráv, na nichž bych chtěl zdokumentovat podtón těchto oslav, který už ani zdánlivě, ani jinak banální nebyl, ba právě naopak. Necháte-li si to pak projít hlavou a srdcem, možná i vy si uvědomíte, že je něco nezdravého a nehezkého nejenom v českém národě, ale i v jeho nynější vládní politické garnituře, která toto tak významné výročí spíše dehonestovala, než by jej se vší úctou a radostí důstojně oslavovala…

1.

Jako první mne zaujal historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd v rozhovoru s redaktorem ČR1 v pátek 26. října. Kromě jiného jsem se dověděl, že Československo, jako vůbec jedna z prvních zemí na světě, zřídilo v roce 1946 ústav pro výzkum veřejného mínění, tedy ještě v období svobody myšlení a projevu, dva roky před nastolením diktatury bolševismu. Na dotaz, koho občané v onom roce považují za největší osobnost dějin své země, tehdy s velkým odstupem zvítězil T. G. Masaryk, a teprve za ním na druhém místě skončil sv. Václav. Masaryk byl vzdělaný člověk, filozof a především vysoce morální, charakterní muž. Jednou z jeho zásad bylo ignorování politických diktátorů: nikdy by nesvolil setkat se v třicátých letech s Hitlerem či s kterýmkoliv členem říšského sněmu. Když viděl, co se v Německu od začátku třicátých let děje, demonstrativně si nechal ve svých 83 letech osedlat koně a projel s ním Prahou, aby v lidech vzbudil soudržnost a odvahu nebát se hrozícího nebezpečí z Německa.

Na dotaz redaktora, v čem spatřuje onen veliký zlom v myšlení československého národa, když se pak zanedlouho, v roce 1948, vydal cestou špiclovského komunismu, krutých represálií a potlačování nejzákladnějších lidských práv, historik odpověděl: Československo bylo před II. světovou válkou ekonomicky jednou z nejbohatších zemí světa. Vládla zde sice demokracie, ale po rozpadu monarchie v roce 1918 měla jen křehké kořeny, byla to krátká doba. Lid neměl demokracii v krvi. Chtělo to, aby se v takové společnosti vystřídaly dvě tři generace, a to zde bohužel chybělo… Tolik z vyprávění historika.

2.

V médiích se teď hodně mluví o novém filmu natočeném podle skutečných rozhovorů mezi T. G. Masarykem a Karlem Čapkem. Víkendová příloha Lidových novin Pátek uvedla 26. října rozhovor se dvěma hlavními protagonisty tohoto filmu, 75letým slovenským hercem, režisérem a divadelním pedagogem Martinem Hubou, který ve filmu ztvárnil Masaryka, a 41letým Janem Budařem, který představoval Karla Čapka. Když dostal Martin Huba dotaz na srovnání kvalit Masaryka s nynějším prezidentem Zemanem, řekl toto: „Masaryk mne víc než jako politik zajímal jako člověk, hluboce mravný, který s obrovskou praktičností a politickou předvídavostí budoval sen. Dnešní politici jsou už úplně jinde. Jakkoliv byl Masaryk elegantním mužem, který o sebe dbá, nikdy nebyl sám sebou okouzlený. Sebeokouzlení je podle mě jedním z největších nebezpečí pádu civilizace. Je-li tento efekt spojený s mocí, je zkázonosnější, než… Je to absolutně toxická záležitost, protože když sebou budete okouzleni, pomyslíte si, že jste moudří, což je omyl. Samozřejmě. Člověk zahleděný sám do sebe není moudrý, opouští ho láska k ostatním. A budovat demokracii lze jen v případě, že máte rád lidi. V případě dnešních politiků vám tedy můžu říct, že by se Masaryk asi pěkně zavrtěl v hrobě. Nemám pocit, že by při ambicióznosti našich politiků byla pro ně na prvním místě láska k člověku.“(Pátek, LN, 26.10. 2018, str. 10)

3.

Doslovný citát z novin, bez mého komentáře, uveřejněný v MF Dnes, 26. října 2018, str. 4:

Trest za „Zemana v kompostu“.

Ředitel Gymnázia Teplice Zdeněk Bergman přijde o odměnu a musí se omluvit. Takové je resumé jeho včerejší schůzky s náměstkem hejtmana Petrem Šmídem. Ten si ho coby zřizovatel školy pozval na kobereček za jeho vyjádření na Facebooku. V něm Bergman v reakci na vulgarity prezidenta Miloše Zemana napsal, že uložil školníkovi, aby obrazy Zemana „zahrabal do kompostu“. Podle Šmída ale zvolil nevhodnou formu protestu, jež poškodila Ústecký kraj i školu.

4.

Dne 26. října 2018 vysílala rozhlasová stanice ČR 1 živě v 17:05 hodin dlouho předem avizovaný rozhovor s paní Miroslavou Němcovou. Paní Němcová je členkou ODS, v letech 2010-2013 byla předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, od roku 2013 je poslankyní. Rozhovor se točil kolem stého výročí založení Československé republiky, ale také kolem sporného oceňování osobností na Pražském hradě prezidentem republiky Milošem Zemanem. Paní Němcová je známá tím, že se od doby, kdy se stal Zeman prezidentem, těchto oceňování nezúčastňuje. Prezidentovi vyčítá neobjektivnost při výběru kandidátů, absenci nadstranickosti a občanského nadhledu. Zeman je podle ní mstitelem, který mnohdy oceňuje neověřené, kontroverzní osoby, a naopak ty, kteří by si nejvyšší státní ocenění zasloužili, často ignoruje z prostého důvodu, že se nedokáže vyrovnat s kritikou svého vlastního politického stylu či postoje. Letošního ceremoniálu v den stého výročí založení republiky se paní Němcová rovněž nezúčastnila a navíc se rozhodla zaujmout kritický postoj tím, že napsala otevřený dopis prezidentské kanceláři, proč na ocenění nepozvala všechny poslance a senátory, ale jenom ty, kteří jsou loajální k Zemanově politice.

Zemanův čin vyvolal velkou nevůli jak mezi poslanci, ze kterých se 80 procent rozhodlo ze solidarity k nepozvaným poslancům oceňování bojkotovat, a tento jeho postoj vyvolal také velkou vlnu odporu i mezi obyvateli. V dopise paní Němcová vyčítá Zemanovi jeho nestranickost, neboť má být prezidentem pro všechny, pro celý národ, a nejenom pro ty, kteří ho volili či jinak s ním sympatizují. Dále mu vyčítá jeho zásadní negativní roli při dělení, štěpení společnosti, a vyčítá mu také jeho neustálý útok na novináře, jako posledně 24. října, když při tiskové konferenci řekl na adresu kritických či jemu nepohodlných novinářů, že by je rád pozval na setkání do velvyslanectví Saúdské Arábie. Většina slušných politiků toto Zemanovo vyjádření okamžitě odsoudila.Europoslanec Pavel Telička: „Bezohledná ubohost“, nebo Miroslav Kalousek, předseda klubu TOP 09: „Smysl pro humor snad mám, ale tady končí sranda. Není to poprvé, kdy prezident republiky Zeman tak či onak veřejně blouzní o likvidaci novinářů. V kontextu se zločiny sprostých vražd, které se každoročně na novinářích páchají, je to odporné a nepřijatelné. Stejně jako Zeman sám.” (Vše uveřejněno v Lidových novinách 25. října 2018 na str. 3.)

Paní Němcová pak ještě dodala tyto dvě myšlenky:

a)   Za 50 let se bude možná někdo ptát, jak je to možné, že byl prezidentem České republiky tak hulvátský a neobjektivní člověk, Zeman. Chtěla bych, aby pak ti lidé věděli, že zde byli i takoví politici a lidé, kteří Zemana otevřeně kritizovali.

b)   Nikdo z nás, kteří víme, jakou osobností byl Masaryk, si nedovede představit T. G. Masaryka, jak sedí v tom nádherném Vladislavském sále a říká ubohé přízemnosti, jak to dělá nynější prezident…

5.

Citát bez komentáře, uveřejněný v LN 27. října 2018 na str. 3:

Schwarzenberg: ”Zůstalo nám pouze národní sobectví.”

Čestný předseda TOP 09 a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg zkritizoval současnou českou politiku a vyjádřil obavy o budoucnost státu. Stalo se tak v projevu předtím, než se sněmovna přihlásila k odkazu 28. října 1918. „Byl to velmi civilizovaný převrat, buďme vděčni císaři Karlovi, blahé paměti, který zakázal použití násilí“, konstatoval k událostem před 100 lety Schwarzenberg, který zažil první Československou republiku. V další části projevu byl ale kritický. Řekl, že jednou z myšlenek T. G. Masaryka bylo evropanství. „My ovšem se zde vyznamenáváme spíše tím, že se o Evropu nezajímáme. Ano, čerpáme dotace, to s nadšením, ale přispíváme co nejméně, a se solidaritou to u nás také valné není,“ řekl. Svoji humanitu stát podle něj ukázal, když odmítl sirotky ze Sýrie. „Opustili jsme všechny ideály a zůstalo nám pouze národní sobectví,“ dodal.

Vážím si Masaryka, nesmírně si ho vážím. Vážím si bratrů Čapků. Vážím si Martina Huby, vážím si Miroslavy Němcové, vážím si Karla Schwarzenberga a nesmírně sympatický je mi i postoj ředitele Gymnázia Teplice pana Zdeňka Bergmana. Vážím si také ČR1 s jeho redaktory a relacemi, vážím si novinářů LN, MF Dnes a mnohých jiných, protože hodnoty jako vzdělání, morálka, slušnost jsou pro ně zásadní. Ale nechápu, opravdu nechápu tu odštěpenou část českého národa, která si volí za svého prezidenta hulváta, alkoholika, člověka mstivého, který již ve svém chorém mozku nedokáže pochopit, že by měl být prezidentem pro celý národ, tedy i pro slušné, vzdělané a kultivované lidi…