Rozdělená …….. společnost

Všichni přednášející se shodli v tom, že společnost nebyla nikdy tak rozdělená jako dnes.

Jedním z fenoménů dnešní doby je rozpolcenost společnosti. Jako by v jednom státě proti sobě stály skupiny občanů zdánlivě nesmiřitelných názorů. Není to jen otázka brexitu v Anglii či prezidentem Trumpem rozdělená americká společnost, ale i názory občanů jednotlivých evropských národů, Českou republiku nevyjímaje v otázce osob Babiše a Zemana. Jinak tomu není ani v Rakousku. Téma Rozpolcení společnosti – konstatování a pojmenování faktů, analýza a diagnostika si mezi 10. až 12. červencem t.r. vzala za úkol 21. Letní akademie v benediktinském klášteře v Kremsmünsteru. Přednášejícími byly významné osobnosti z řad rakouské církve, politiky a kultury.

Všichni přednášející se shodli v tom, že společnost nebyla nikdy tak rozdělená jako dnes. Jako kdyby proti sobě stály dvě zcela odlišné skupiny lidí s odlišnými názory. Za hlavní důvod této rozpolcenosti jsou považovány rostoucí chudoba, sociální nespravedlnost, migrace a klimatické změny. Snahou všech těchto sympozií, které již před 21 lety inicioval dr. Helmut Obermayr, tehdejší ředitel Rozhlasu Ö1 pro Horní Rakousko v Linci, je hledání konsensu mezi úhlem pohledu církve, tj. věřících lidí, a úhlem pohledu politiků. Proto také přednášející pocházejí vždy z řad politiků a církevních představitelů. Od té doby je rozhlasová stanice Ö1 jedním z hlavních sponzorů třídenního sympozia. Na základě uvedených relací jsem zpracoval tento text.

Bývalý rakouský vicekancléř Dr. Reinhold Mitterlehner kromě jiného řekl, že mezi církvemi a politikou by vždy měl být jakýsi zdravý „konflikt“, protože zde jinak chybí živý odpor a napětí. Církve měly v minulosti zcela jasnou a důležitou roli ve vztahu k veřejnosti ve školství, zdravotnictví či sociální péči. I dnes by měl hrát hlas církví významnou roli, i kdyby to byl jen emocionální náboj, ne věcný, už jen proto, že se mnozí jedinci dívají na problémy společnosti v zúženém pohledu lupou pravicového populismu či nacionalismu.

V Rakousku velice známý a uznávaný prezident charity, kněz dr. Michael Landau mimo jiné řekl: „Nesmíme nabízet milosrdenství či charitu jako něco, co je ve své podstatě jen náhradou za absenci spravedlnosti. Je třeba bojovat proti příčinám zla, nejenom proti symptomům. Někteří míní, že církve by se měly starat o duše a nemíchat se do ekonomiky či politiky. Rád bych v této souvislosti vzpomenul na vídeňského kardinála Franze Königa, který říkával, že pastýřství duší znamená mít na zřeteli celého člověka. Církvi nesmí být jedno, v jakém státě či prostředí lidé žijí. Církev před tím nesmí zavírat oči. Pro Ježíše nebylo společenství věřících jen skupinou těch, kteří všemu říkají „ano“, ale také společenstvím rozporu. To, co bychom jako církev měli vnést do společnosti je zaostření na pozitivní smysl možného. Nemůžeme změnit všechno, ale je obdivuhodné a až neuvěřitelné, kolik toho změnit a ovlivnit můžeme, když chceme! To, co bychom jako věřící měli neustále dělat, je mobilizovat pro to, co je společným dobrem pro všechny a co pomáhá vytvářet atmosféru důvěry. Samozřejmě při tom nesmíme zapomínat na ty, kterým se vede po všech stránkách nejhůř…”

Nově jmenovaný biskup pro evangelickou církev Mgr. Michael Chalupka býval ředitelem Diakonie, která je u evangelíků obdobou Katolické charity. Na základě svých dlouholetých zkušeností kromě jiného řekl: “To, že jsme se spolu s jinými starali o chudé, těžce nemocné, všelijak postižené a také o uprchlíky, nás oprávnilo dělat nejenom sociální expertízu, ale také hledat řešení, jak všem těmto chudým dnešní doby pomoci žít plnohodnotný život, jaký běžně žijí jen zdraví a sociálně zabezpečení lidé.”

Dr. Josef Weidenholzer, emeritní profesor pro společnost a sociální politiku, viceprezident sociálnědemokratické frakce v Bruselu říká mj. toto: “Nemůžeme dělat, že se nás to netýká, ať to udělá někdo jiný. Musíme už skoncovat s dětinstvím politických rozepří, jako když se hádají malé děti o to, komu patří hračka, nebo když si na pískovišti vztekle házejí písek do očí. Musíme vystoupit ze vzduchové bubliny, v níž jako členové politických stran žijeme, a začít konečně táhnout za jeden provaz. A musíme mít odvahu diskutovat o pravdě. Navzdory negativní diagnóze nejsem pesimista. To, co se ve společnosti děje, vnímám, jako když ve skále vybuchne dynamit a z těch rozstřílených kamenů se pak staví něco užitečného, hezkého a dobrého.”

Helmut Obermayr je optimista: „Z mého pohledu je důležité, že jsme v otevřené diskusi, to se zde i letos potvrdilo. Ani církve, ani náboženství samy o sobě tento problém nevyřeší, ale mají podnětné návrhy, vliv a vysoko zvedají pomyslnou laťku hodnot hlavně v oblasti sociální péče. Je nesmírně důležité, aby bylo jejich hlas slyšet. Nejenom na tomto sympoziu.“

Rakousko, malá země, je historicky silně poznamenané katolicismem a protestanstvím. Charitativní instituce církví zde vždy měly velký vliv a je tomu tak dodnes. I proto byli letos k řečnickému pultu pozváni jejich aktivní představitelé, jejichž hlas bylo díky médiím všude slyšet. Kéž tyto dobré příklady spolupráce náboženství s politikou jsou dobrou zvěstí i pro jiné národy a jiná společenství.

Zdroj: Vysílání rádia Ö1, 28. července 7:05 hod.