Clemens Sedmak

Peter Žaloudek28. 9. 2026

Inspirace

Shares

Odjakživa mě zajímá pojem, kterému se říká Lebenskunst, neboli Umění žít. Vyjadřuje schopnost prožívat spokojený, klidný a smysluplný život v přítomném okamžiku. Často se objevuje ve filozofii, v umění a také v literatuře. Někdo umí namalovat nádherný obraz, jiný vytvořit sochu, složit skladbu a někdo napíše knihu, ve které najdeme myšlenky, které nás mohou inspirovat. Objevujeme nekonečné spektrum vzorů, názorů a směrů a klademe si otázky. Snad každý z nás uvažoval někdy nad tím, jak v životě dál. Kterou cestu zvolit? Dovolím si proto v tomto textu poukázat na myšlenky zajímavého člověka, který je pro mě inspirativní nejen tím, co jako univerzitní profesor sděluje při svých přednáškách, či o čem píše ve svých knihách, ale i tím, jak mluví o svém životě a o utrpení, které ho postihlo.

Clemens Sedmak

Ježíš z Nazaretu je v Bibli oslovován jako rabín – učitel. A že se od Ježíše lze učit, si myslí i známý rakouský teolog, filozof a sociální etik Clemens Sedmak, vyučující na katolické Notre Dame University v Indianě v USA.
Ve své knize s názvem Wie leben? Von Jesus lernen – Jak žít? Učit se od Ježíše – hovoří o hloubce života. Inspiraci čerpá ze čtyř evangelií.
Že hloubka života je víc než pouhá jeho kvalita, ukazuje na příkladu života rakouského odpůrce vojenské služby v době 2. světové války (kdy Rakousko válčilo na straně Hitlera), Franze Jägerstättera, pro něhož křesťanství a nacismus nebyly slučitelné. Odmítl vstoupit do Wehrmachtu a byl za to v roce 1943 trestem smrti zlikvidován.

Autora knihy zvláště fascinují malé pasáže v evangeliu, které jsou často přehlíženy, ale prozrazují o životě něco hlubšího. „Ježíš učil v synagoze, jak byl zvyklý… nebo Ježíš se šel modlit na Olivovou horu, jak bylo jeho zvykem…“ atd. A pak se Sedmak „zasekne“ na této nedokončené větě a začne přemýšlet o tom, jak jsou, nebo mohou být důležité zvyky pro dobrý život.

Sedmak není typ člověka, který má rád nepředvídané, spontánní návštěvy.
V Markově evangeliu je pasáž, kde se Ježíš chce s učedníky stáhnout do ústraní. Tvrdě pracovali, chce být s nimi o samotě, trochu si odpočinout. Pak ale dav zjistí, kde jsou, běží za nimi, a najednou se píše: ‚Ježíš vstane a přátelsky je přijme.‘ A tady se Sedmak znovu zamýšlí: Jde totiž o vnitřní rozměr, vnitřní pružnost, kterou on osobně nemá. Byl by nevrlý a frustrovaný, v jeho mysli by převládala myšlenka: nechte mě na pokoji, a podobně. „Podívejte se však na Ježíše“ – říká – „přátelsky je přivítal a oni si pravděpodobně vůbec neuvědomili, že ho právě vyrušili. Nabízí jim pohostinnost, dává jim to, co hledají a potřebují. A tady si kladu otázku: co si mám z toho vzít pro sebe?“

Clemens Sedmak ve své knize nechce Ježíše vykreslit jako učitele moudrosti. Ježíš sice má co říct, ale úvahy o lehkosti života u Sedmaka marně hledáte. Naopak. Život Ježíše z Nazaretu nebyl ani zdaleka snadný. Podle evangelií se narodil v zemi ovládané římskými okupačními mocnostmi. Jeho rodina musela uprchnout do exilu, do Egypta. Jako Žid byl v Římské říši považován za občana druhé třídy. Z tohoto pohledu tedy není na tom, co se od Ježíše lze naučit, nic spektakulárního. Nejde o to, aby jeden hrdinský čin následoval druhý, ale o to, aby si člověk postupně budoval každodenní život, otevřel se vztahům, které život nabízí, a přitom se snažil poctivě vykonávat svou práci a povinnosti. Na základě evangelního zpravodajství předpokládáme, že Ježíš pracoval jako tesař, platil své účty, pečoval o své pracovní vztahy apod. Už tato obyčejná informace člověka bije do očí.

Myšlenka, že svatost se dá hledat a nacházet v každodenním životě, je nejen krásná, ale tvoří samou podstatu křesťanství. Cesta k Bohu tedy nemusí být nutně cestou, která vede přes velkolepé oběti nebo události. Křesťanská víra říká: Člověče, jsi zde právě teď a tady, snaž se prosím žít svůj život poctivě a dobře.

Úspěšný život podle Sedmaka souvisí s tím, co nazývá hloubkou života. Hloubka života se liší od kvality života a kvalita života se liší od životní úrovně. Životní úroveň je například množství věcí, které člověk vlastní, nebo má k dispozici, a čím více jich má, tím vyšší jeho životní úroveň je.
Kvalita života se výrazně liší od životní úrovně a souvisí se subjektivní životní spokojeností, přičemž mnozí jsou ochotni akceptovat snížení životní úrovně, aby získali vyšší kvalitu života.

Pojem „kvalita života“ však sám o sobě nestačí, protože v životě jde především o navazování vztahů a přijímání odpovědnosti v rámci těchto vztahů, i když to často vůbec není lehké. Mít děti, které provázíme obtížnými obdobími, sice kvalitu života nezvyšuje – pubertální věk dětí je všeobecně pro rodiče obrovskou výzvou – ale je to součást toho, co mě utváří, co tvoří moji identitu. Tyto vazby a také odpovědnosti, které s nimi souvisejí, a to, že se jich držíme i za nepříznivých okolností, dodávají životu určitou hloubku, která připouští bolest. Úspěšný život pro mě znamená vědět, že tohle nebo tamto je pro mě důležité, a je legitimní, že to má taky svou cenu, která je spojená s bolestí. Věrnost určitým hodnotám se tak nezřídka stává zdrojem utrpení.

Clemens Sedmak je zároveň autorem knihy z roku 2025 Wenn das Unvorstellbare geschieht – Když se stane nepředstavitelné – s podtitulem: Neortodoxní myšlení a teologická představivost, Herder 2025.
V ní popisuje, jaké to bylo ztratit vlastního syna… V této knize, jakoby v monologu, v zamyšlení, hledá slova pro to, co je pro něj nepředstavitelné. Sebevražda jeho tehdy patnáctiletého syna Jonathana. „Pandemie mu vzala životní sílu. S každým dnem lockdownu z něj životní síla vyprchávala. Zavřená škola byla symbolem uzavřeného světa. Byli jsme pětičlenná rodina a zůstáváme pětičlennou rodinou. Tři děti, z nichž jedno je dítě nebes. Magdalena a Gabriel tady, Jonathan v nebi.“

Hledání odpovědí na tuto bolest ho zapojilo do organizování workshopů s lidmi, kteří procházejí podobně bolestnou životní fázi: „V květnu tohoto roku jsem se zúčastnil semináře v Irsku. Sešlo se nás dvanáct: filozofů a filozofek, teologů a teoložek, kteří prožili bolestivé zážitky, které jim změnily život. Kolega, jemuž shořel dům; ukrajinská filozofka, uprchlice, která přišla o rodinu ve válce; žena, u které byla diagnostikována závažná nemoc; filozofka, které nemoc vzala její nejlepší přítelkyni; filozof, jehož dítě právě prochází procesem transgender – změny pohlaví… Zkušenosti, které změnily jejich životy, a díky nimž se vše jeví v novém světle. Vždy to v sobě skrývá něco bolestivého, ale zároveň i posilujícího. Je bolestivé se s něčím/někým rozloučit, ale na druhou stranu tě to také posiluje, protože si uvědomíš: Teď mám úkol, teď se musím vyrovnat se svou nemocí, se ztrátou svého dítěte nebo se ztrátou své přítelkyně. A to ti nikdo nevezme.“

Vraťme se ještě jednou k Sedmakově knize Jak žít? Učit se od Ježíše. V ní popisuje, jak i Ježíš z Nazaretu prožíval závažné krize. Ve své vlastní vlasti naráží na odmítnutí. Je nepochopen. A nakonec je rozzuřeným davem dohnán k smrti. V této souvislosti vyvstává otázka: Proč by se člověk měl chtít poučit právě z jeho života? A proč by to mělo zajímat i lidi, kteří se nepovažují za křesťany? „Je žádoucí žít tak jako Ježíš? Okamžitě se totiž naskýtá odpověď: To bych nechtěl, protože pak skončím stejně jako on! A ani nechci, aby tak skončily mé děti! Ukazuje to ale také, že když se zasazuješ za určitou věc, která je v rozporu se světem moci, podstupuješ velké riziko. A chápu, kdyby nevěřící člověk řekl: Takže vy, křesťanky a křesťané, je dobré, když si berete Ježíše z Nazaretu za vzor. Jsem také ochoten převzít z jeho života to či ono, ale cestu, kterou Ježíš prošel, tu bych nikomu nedoporučoval, ani si ji nechci osvojit.“

A dále pokračuje: „Ano, takový postoj samozřejmě chápu. Zároveň však právě v Rakousku, s ohledem na naši pohnutou minulost ve 30. a 40. letech, víme, že mnoho lidí zaplatilo za svou poctivost a integritu s vlastním svědomím velmi vysokou cenu a že tuto cenu neplatil jen jednotlivý, izolovaný člověk, ale že se týkala celé jeho rodiny a mnohdy i vzdálených příbuzných. Vzpomeňme si na Franze Jägerstättera, zmíněného výše. Byla to hlavně Franziska, jeho manželka, která byla vlastně v této rodině tou skutečnou svatou, protože vše s ním sdílela a musela za to, tak říkajíc, nést následky i spolu s dětmi. A ačkoli rozhodnutí Franze Jägerstättera bylo velkolepé rozhodnutí, které dnes obdivujeme a chováme k němu úctu, nebylo to jen jeho vlastní rozhodnutí, které se týkalo pouze jeho samotného. Právě proto ale víme, že přesto stojí za to se zamyslet nad cestou člověka, kterou důsledně kráčel a byl připraven zaplatit za své hodnoty vysokou cenu. Byla to tvrdá zkušenost, ale opravdu stojí za to se nad životem takového člověka zamyslet. Často pak zjistíme, že jeho/její čistý charakter dodává i nám vnitřní sílu a světlo v rozhodování.

Clemens Sedmak zaměřuje svou pozornost právě na takto žitý život. Průvodním motivem knihy jsou jednotlivá Ježíšova slova. Věty jako: „Ani jeden kámen nezůstane na kameni druhém.“ (Mk 13,2). Nebo: „Dávejte pozor na to, co posloucháte.“ (Mk 4,24) Nebo: „Už tak dlouho jsem s vámi, a ty jsi mě nepoznal?“ (Jan 14,9) Nebo: „Ze srdce vycházejí zlé myšlenky.“ (Mt 15,19) Nebo: „Chudé budete mít vždy mezi sebou.“ (Jan 12,8) Nebo: „Dejte jim vy jíst.“ (Mt 14,16) Nebo: „Kdo mluví ve svém vlastním jménu, hledá svou vlastní slávu.“ (Jan 7,18), atd.

Ve 40 kapitolách o 4-6ti stranách se Sedmak zabývá významem těchto biblických citátů. Jsou to citáty čtyř autorů evangelií – formulovaná slova – historického Ježíše z Nazaretu, který sám vedl mimořádný život za zvláštních a velmi nelehkých okolností.

„Ježíšův život nám i přesto poskytuje vodítka pro hluboký život, který si můžeme osvojit každý svým osobním způsobem…“ je přesvědčen Clemens Sedmak.

Zdroj a zpracování textu:
– Wie leben? Von Jesus lernen (Jak žít? Učit se od Ježíše), Clemens Sedmak, nakladatelství Tyrolia, 2025.
– Relace Lebenskunst rádia Ö1, ze dne 16. srpna, 7:30 hod, ve které Clemens Sedmak mluvil o vyspořádání se s náhlou smrti svého syna.

P řeklad z němčiny:Peter Žaloudek, Vídeň, 21. srpna 2026

Shares