Rád bych napsal něco veselého. A povzbudivého… Ale nevím, jestli se mi to podaří. „Die Welt ist aus den Fugen geraten“ – jak dnes říká kdekdo. Kam jen oko dohlédne a co ucho uslyší, všude jen samé negativní a smutné zvěsti. Událost, kterou teď popíši, je sice na jedné straně zábavná, ale ani u ní se neubráníme pocitu, že má i méně humornou odvrácenou stranu.
Koncem září informovala snad všechna celosvětová média o události, která se stala poslední zářijový týden na indických lehkoatletických závodech v New Delhi. Když se totiž mezi sportovci rozneslo, že na závodech je tajně přítomná, předem oficiálně neohlášená antidopingová komise, propukl mezi nimi chaos. Mnozí se ze strachu před kontrolou těsně před závodem najednou vytratili. Při finále běhu na sto metrů běžel jen jeden jediný, dvacetiletý Lalit Kumar, jak o tom informovaly noviny The Hindu a The Indian Express. „Jako sportovec se tím cítím ponížený“- řekl pro noviny. Podobně i při jiných disciplínách chyběla celá řada sportovců. Vítězný běžec na dráze s překážkami dokonce po protržení cílové pásky běžel dál a pak jednoduše utekl ze stadionu ze strachu před kontrolou…. Na internetu se dá nalézt celá řada novinových zpráv, které o této události informovaly. Přiznám se, že když jsem ji slyšel z rádia v pátek 29. září, přemohl mě záchvat smíchu.
A teď ta druhá strana mince: Podle údajů Světové antidopingové agentury je Indie na druhém místě za Ruskem na seznamu zemí, které nejvíc porušují antidopingové normy. Myslím, že i ten, kdo se nevěnuje pravidelně „pasívnímu sportu“, tzn. ten, kdo zprávy ze světa sportu podvědomě vnímá jen jako akustickou kulisu puštěného rádia či televize, si povšiml alespoň té základní informace, totiž že na prvním místě v porušování antidopingových nařízení je Rusko již dlouhodobě. V této zemi bylo již za dob Sovětského svazu používání dopingu vnímáno jako normální věc, na které není nic špatného. Tenkrát šlo Sovětům o ideologickou propagaci, protože chtěli celému světu ukázat, jak se v Sovětském svazu dbá na sport a tělovýchovu. Dnes se ptáme, oč jde dnešním postsovětským Rusům, když v jejich letité praxi nadále pokračují…
Vzpomínám si na mnohé rozhovory se svou bývalou kolegyní, Ruskou, která se asi před 15 lety vdala za Rakušana a pak přestěhovala do Rakouska. Byla nadaná na jazyky, inteligentní a technicky velice zdatná. Při delších rozhovorech s ní (musím předeslat, že se s ní nadále setkávám, i když jsem již v penzi) mne zajímala hlavně ruská společnost, chování lidí v běžném životě. Vždy říkala, že Rusko je strašně zkorumpované. Když to vyslovila, zajímaly mne konkrétní případy. Uvedu jeden příklad, který si pamatuji dodnes: „V Rusku existují dopravní předpisy, tak jako i v Rakousku a jinde. Když tě ale v Rusku zastaví policajti a z něčeho tě obviní, nikdy se od nich nedočkáš usvědčujícího důkazu. I mně se občas stávalo, že mě zastavili za překročení rychlosti. Když mi řekli, že jsem ji překročila o tolik a tolik kilometrů, vždy naznačili, že když jim zaplatím sumu, kterou si určili, tak mohu pokračovat dál v jízdě. Žádný důkaz o překročení rychlosti, žádné potvrzení o zaplacení pokuty.“
Na toto její vyprávění, jakož i na mnohé jiné, jsem si vzpomněl, když jsem teď slyšel informaci o antidopingových kontrolách v Indii a v Rusku. Indové humorným způsobem přiznali, že mají problém s dopingem. Rusové jsou za každé dopingové nařčení naštvaní, urážejí se a mluví o rusofobii. Rozhodnutí antidopingových komisí sice musí akceptovat a jejich sportovci přistižení při dopingu se nemohou zúčastňovat mezinárodních sportovních klání, přesto ale neustále obviňují všechny tyto komise z nenávisti vůči Rusku. Z rusofobie.
Na pozadí těchto zdánlivě nedůležitých sportovních informací a reakcí zemí, jejichž sportovci porušují antidopingové předpisy, se ale vynořují zcela jiné věci, které už ani zdaleka nejsou banální! Když teď občas slyšíme ruského ministra zahraničí Lavrova, který téměř vždy, když je mu umožněno promluvit v zahraničí, jak tomu bylo např. v sídle OSN, neopomene urážet a obviňovat Západ ze šíření rusofobie: ten Západ si dovolil kritizovat jejich „zvláštní operaci“ na Ukrajině! Putinův spojenec, moskevský pravoslavný patriarcha Kyril, sice nemluví o „zvláštní operaci“, ale zato používá zcela otevřeně mnohem drastičtější výraz – „svatá válka“. S ohledem na ruskou vojenskou agresi na cizím území už ten desetiletími otřepaný slogan o rusofobii neznamená, jestli nějaký sportovec dostane právem, či neprávem medaili. Tady se od 24. února 2022 děje mordování, genocida a brutální ruská okupace Ukrajiny.
Rakouský rozhlas vysílal v pátek 6. října rozhovor s bývalými oficiálními redaktory ORF v Moskvě Paulem Krisai a Miriam Bellerovou. Rakousko je z Moskvy stáhlo, protože od 24. února loňského roku již nemohou svobodně a volně informovat o dění v Rusku. Krisai a jeho kolegyně vydali po několikaletém pobytu v Rusku knihu “Russland von innen” kde opisují situaci v nynějším Rusku. Při některých pasážích, které v tom rozhlasovém vysíláni rozebírali, mi tuhla v žilách krev a v duchu jsem si říkal, že tato kniha by měla být povinnou četbou pro středoškoláky ve všech civilizovaných demokratických zemích. Zároveň jsem si živě uvědomoval, jaké to bylo v době mého dětství a dospívání, za dob komunismu v ČSSR, kdy se taky nesmělo pravdivě informovat o dění v Rusku. Mluvilo se jen o tom, jak se všude plní a překračují pětileté plány – tzv. pětiletky, jak jsou tamní lidé hrdými a radostnými budovateli šťastné společnosti, v kontrastu k těm týraným a vykořisťovaným lidem na Západě. Do Sovětského svazu se na privátní dovolenou cestovat nesmělo, mohly tam jezdit jen skupinové zájezdy, organizované minutu po minutě, při kterých se jejich účastníci mohli pohybovat jen po předem určených trasách a pouze za doprovodu sovětských průvodců. Když se občas někdo chtěl ze skupiny trhnout a jít jiným směrem, byl nejen okamžitě zastaven, ale mnohdy i zadržen policii a vyšetřován…
Dnes uplynulo již 33 let od rozpadu Sovětského svazu. Nové, putinovské Rusko se sice za komunistické nepovažuje, ale jak má člověk žijící v otevřené, demokratické zemí nazvat to, co se v Rusku děje, aniž by byl nařčen z „rusofobie“? Peter Žaloudek, 9. října 2023, Vídeň.