Havajská Panna Maria v Malia Puka O Kalani

Peter Žaloudek27. 4. 2024

Kdysi platila zásada, vysílat na misie ty nejzdatnější, ty nejlíp vzdělané a motivované.

Shares

„Jestli chceš zažít, jak havajský kněz slouží mši respektujíc tradice havajské kultury, tak zajdi na nedělní bohoslužbu do kostela Malia Puka o Kalani v Hilu, na ostrově Big Island. Mši tam slouží P. George de Costa“– byla věta, která od roku 1997 dodnes rezonuje v mých uších. Tenkrát jsem poprvé navštívil bývalou kolonii malomocných na ostrově Molokai a řekl mi ji tehdejší duchovní správce této komunity P. Joseph Hendriks, belgický misionář působící na Havaji od roku 1951.

Zašel jsem. A dodnes, 27 let poté, žiji z toho zážitku. Podrobně jsem to popsal v mé knize „Aina Hemolele – svätá zem – Molokai …“, která vyšla ve slovenštině v roce 2006 a v češtině pod názvem „Otec malomocných a Molokai“ v roce 2007.

Od té doby při každé mé návštěvě Havaje navštěvuji také P. Georga. Po třicetiletém farářském působení v tomto kostele, žije dnes již 87letý, ve svém domě ve Volcano Village, kde navzdory svému vysokému věku jednou za týden, v místnosti k tomu upravené, nadále slouží mše pro malou skupinu věřících.

Při letošní návštěvě jsem se dozvěděl o události, která dle mého názoru stojí za to, aby o ní vědělo více lidí. P. George je po prarodičích portugalského původu. Jeho rodiče i on se už narodili na Havaji. Zdejší zem, kulturu i jazyk si zamilovali a přisvojili, a on jako kněz se celý život snažil toto „místní cítění“ sloučit se svým kněžským posláním. Z tohoto důvodu také vždy oslovoval a kontaktoval vymírající havajské umělce. Jeho dům je plný nádherných obrazů ze života Havajců, dokonce má i obraz tzv. Havajské Panny Marie s malým Ježíškem. Dva největší visí také v kostele Malia Puka o Kalani. Vepředu, nad hlavním oltářem, visí obraz trojúhelníkového tvaru „Stvoření světa“, zachycující sopku Mauna Loa vysokou přes čtyři tisíce metrů.

Obraz symbolicky znázorňuje, jak asi mohlo stvoření fungovat. Na samém vrcholu vystřikuje do tmy žhavá láva. Čím více láva časově a historicky stéká dolů, tím více se mění. U vrcholu je černá, ztuhlá, zkamenělá láva. Postupně se drolí a vlivem povětrnostních změn mění barvu nejdříve v šedou, pak hnědou a následně víc a víc v úrodnou zemi. Úplně dole je to již nádherná země plná života a všech nejpestřejších barev rostlin a květů. Tento obraz znázorňuje unikátním způsobem a Havajcům zároveň i srozumitelnou řečí to, co všechno se během miliónu a tisíce let událo.

Nade dveřmi u východu z kostela visí jiný trojúhelníkový obraz, „Dokončení stvoření světa“, tentokrát sopky Mauna Key. Obě sopky jsou pro Havajce odjakživa posvátné. Jelikož je i tato sopka vysoká přes čtyři tisíce metrů, je její vrcholek pokrytý bílou čepičkou sněhu. Sníh na vrcholech obou sopek je mimochodem dodnes každodenní jev, to mohu i já z mé opakované návštěvy tohoto ostrova potvrdit. Protože je tato sopka geograficky o mnoho tisíců let starší než neustále aktivní Mauna Loa, je geology považována za „téměř“ mrtvou. Ale ruku do ohně za to, že je opravdu mrtvá a lávu již chrlit nebude, nedá na Havaji nikdo. Oproti obrazu Mauna Loy, začínající rudo-žlutou lávou a pak černí, je tato sopka barevně zcela odlišná. Hned pod bílým sněhem je již úrodná hnědá zem a téměř pod samým vrcholem následuje nejenom zeleň, ale i upravené zahrady, rostliny nesoucí různé plody a moře pod sopkou je plné velkých vyskakujících ryb. Na obraze není vidět člověka, ale je zcela evidentní, že upravené plantáže, zahrady a hlavně rostliny, pečlivě zabalené do různých listů, aby nevyschly a přežily vedra a sucho, jsou dílem člověka. Malířsky je pohled na tuto sopku jakoby fotografický, udělaný z primitivního člunu, jakým kdysi připlouvali lidé na tento ostrov, aby se zde kvůli jeho úrodnosti a vstřícnému životodárnému prostředí usadili. Tento obraz umělecky vyslovuje to, co stojí v Bibli na konci popisu stvoření: A Bůh viděl, že vše co stvořil bylo dobré, a odebral se k odpočinku…

Oba tyto obrazy namaloval na žádost P. Georga, který přišel zároveň s teologickou myšlenkou jejich obsahů, havajský malíř Ken Charon v letech 1987-1989. Obě velké malby mají úmyslně trojúhelníkový tvar, protože prastará křesťanská představa o Bohu byla znázorňována trojúhelníkem, vyslovující tezi o trojjediném Bohu Otci – Bohu Synu a Bohu Duchu.

Když P. George ukončil své farářské působení v tomto kostele, přišel na jeho místo nový farář, pocházející z Filipín. Těch je zde na Havaii mnoho, protože evropsko-americko-havajských kněží v poslední letech radikálně ubylo. Tento nový farář, co jako první po převzetí farářské funkce udělal bylo, že nechal z kostela odstranit oba dva obrazy s tím, že je to blasfémie, pohanská urážka Boha. Jelikož ani věřící, ani biskup o tomto jeho úmyslu nevěděli, došlo okamžitě k obrovské vzpouře. Důsledkem této vzpoury bylo, že kněz musel s okamžitou platností nechat obrazy znovu instalovat, byl odvolán a poslán na jiné místo…

Zde bych mohl mé vyprávění ukončit. Ale to nemohu. Dovolím si můj vlastní komentář.

V celé západní Evropě i v USA jsme svědci toho, jak ubývá nejen počet věřících, ale i počet kněží. Církev se to snaží kompenzovat tím, že povolává kněze z jiných zemí, z těch, ve kterých je ještě katolicismus silný: z Polska, z Indie, z některých afrických zemí a také z Filipín. Nic proti řádně vystudovaným kněžím. Při mých opakovaných cestách na ostrov Molokai (byl jsem tam již dvacetkrát), jsem si za ta léta uvědomil zásadní rozdíl mezi kněžími, které v 18tem a 19tem století vysílala církev prostřednictvím řeholních řádů na misie do zámoří. Jednalo se o kněze ze zemí dnešní západní Evropy, tedy Francie, Belgie, Nizozemska, Anglie, Itálie, Německa apod. Tehdy platila zásada, vysílat na misie ty fyzicky i psychicky nejzdatnější, ty nejlíp vystudované, vzdělané a motivované. Od roku 1997 jsem měl možnost řadu z těchto dnes již zesnulých evropských misionářů poznat. Vždy jsem jim říkal „páni misionáři“ v tom nejlepším slova smyslu. Dnes přicházejí na Havaj kněží z Filipín a do zemí západní Evropy kněží z Polska či Indie. Můj postřeh je, že na označení „nejlepší kandidáti z nejlepších“ se zcela zapomnělo. Hlavně, aby se „zalátaly díry v kalhotách“, aby měl kdo sloužit mši. Převládá zastaralé, dožívající teologicko-pastorační myšlení o tom, co sloužení mše je, a modernímu člověku, a dokonce i mnohým věřícím, už nemá co říct. Mnozí to považuji za cosi magického, tajuplného, co může dělat jen kdosi výjimečný, ne každý. Je jednodušší propagovat zastaralý ritus, než otevřít hlubokou reflexi nad podstatou a smyslem toho onoho ritu v duchu změn doby a nového myšlení, vyžadujícího nový vokabulář a novou praxi. Pořád častěji slyším nejen v Rakousku názor i ze seriózních diskusí v rádiu a jiných médiích, že jestli církev nepřehodnotí a nezmění své učení o dogmatech, které v průběhu staletí zavedla, hlavně v dobách středověké absolutistické moci, jestli neotevře srozumitelnou diskusi o svátostech a konec-konců o smyslu svého vlastního poslání, tak se brzy dožije nepochopení, neakceptace a radikální ztráty věřících v zemích tzv. Západu – tedy v zemích, ve kterých dlouhodobě funguje demokracie. Přesně toto se odehrává také v USA a na Havaji. Místa po „domorodých“ americko-havajských kněžích obsazují stále častěji kněží z Filipín. Ze země, kde nemají o demokracii ani ponětí, kde životní standard, sociální jistoty atd., jsou stále ještě desítky let za tím, jaké by měly v otevřené a svobodné zemi ve skutečnosti být. Demokracie otevírá člověku nové, nedozírné obzory. Nové možnosti. Učí člověka dívat se na svět jinak, být tolerantnějším, solidárnějším. Kněží z Filipín, bohužel, nic z takové atmosféry nezažili. Jak mi řekl P. Bill, jiný 80letý americký kněz, jeden z posledních dodnes žijících na Havaji, kterého také vždy navštěvuji: „He is the God and boss there – tam je bohem a šéfem. Pak přijdou na Havaj a chovají se tak, jako kdyby oni byli vlastníky patentu na pravdu. A když pak vidí, že je lidé nepřijímají, řeknou, že lidé jsou zde zkažení, morální ruiny a že nemají víru…“

Když mi to říkal, smál se u toho, bral to s humorem, je už nad věcí. Ale, a to je můj názor, k smíchu to, bohužel, není . . .

Peter Žaloudek

Psáno na Havaji mezi 25. březnem a 22. dubnem 2024.

Shares