Jako blesk z čistého nebe zapůsobila na mne zpráva v neděli ráno o úmrtí Karla Schwarzenberga. Sám sobě jsem se divil, proč mne to tak silně zasáhlo. Vždyť jsem věděl, že je to již starý pán, že má několik let vážné zdravotní problémy, a tyto skutečnosti dělají ze smrti cosi přirozeného a někdy jsou dokonce pro trpícího člověka vysvobozením. Pokusím se být stručný a shrnout několik rysů jeho osobnosti, kvůli kterým mám teď velký smutek z toho, že pan Schwarzenberg už není mezi námi…
Karel Schwarzenberg pocházel ze šlechtické rodiny, byl politikem a pro mne jedním ze symbolů tzv. Sametové revoluce a politického nasměrování České republiky po roce 1989. Symbolických osobností a momentů je samozřejmě mnohem víc, pro mne osobně byl ale právě pan Schwarzenberg tím největším. U něho totiž byl: soulad mezi vírou a konáním, soulad mezi tím, co říkám a jak žiji, soulad mezi autentičností a civilní odvahou.
Pan Schwarzenberg – to mi potvrdí hodně Čechů a Moravanů žijících ve Vídni, kteří navštěvují české bohoslužby na Rennwegu – při svých častých návštěvách Vídně zašel občas na mši do tohoto kostela. Já osobně na bohoslužby do českého kostela nechodím, ale navštěvuji kapucínský kostel v centru. Nevím, z jakých důvodů, ale pan Schwarzenberg chodil do tohoto kostela na bohoslužby mnohem častěji, než do „českého.“ Mnohokrát jsem ho tam viděl. Při jedné z návštěv v minulém roce jsem cítil povinnost jít za ním a oslovit ho. Řekl jsem mu, že mám vždy velikou radost, když ho vidím v kostele. „A proč?“ – zeptal se. „Protože nebývá zvykem, aby politici chodili s běžnými lidmi do kostela.“ Pak mu děkuji taky za jeho charakter a odvahu vyslovit nahlas to, co říká. Velice vřele se u toho zasmál, jako kdybych mu řekl nějaký vtip. Mně se ulevilo, protože jsem byl v napětí, co a jak mu mám říct a vůbec, jak na to zareaguje. Jeho reakce byla velice normální, lidská, bylo vidět, jak je sympatickým a charismatickým člověkem, v přítomnosti jehož padají ostýchavé zábrany.
Pan Schwarzenberg byl pro mne velkým člověkem, s velkým srdcem, s velkým nadhledem i rozhledem, noblesou a k tomu ještě plný humoru. Nevím, jestli si Češi všeobecně (protože vím, že mnozí si ho vážili a ctili jako čestného a dobrého politika) uvědomili, koho v jeho osobě dnes ztratili…
V duchu dodnes děkuji Václavu Havlovi za to, že vtáhl pana Schwarzenberga do politiky tím, že ho jmenoval svým „hradním kancléřem“. Tehdy o panu Schwarzenbergovi řekl: „Je to jeden z největších Evropanů naší doby. Je to mimořádný Čech, mimořádný Evropan a mimořádný člověk. Třebaže byl nucen většinu svého života strávit mimo svou rodnou zemi, zůstal vlastencem. Třebaže se narodil jako šlechtic, je přesvědčeným demokratem a bojovníkem za lidská práva…“ (iDNES, 12.11.2023: „Zemřel Karel Schwarzenberg. Politik z šlechtického rodu, který nenudil.“)
Uvedu alespoň několik reakcí významných osobností a několik výroků Karla Schwarzenberga, které dokládají, jaký člověk to byl:
Vídeňský kardinal Christoph Schönborn vzdal dnes jako jeden z prvních hold zesnulému Karlu Schwarzenbergovi, kterého označil za velkého Evropana a politika s pevnými křesťanskými hodnotami. „Kéž mu Bůh odplatí vše dobré, co dělal daleko za hranicemi Česka.“
Rakouský prezident Van der Bellen dnes napsal: „Smrtí Karla Schwarzenberga se stala Evropa chudší. Jeho život a konání bylo výrazem odpovědnosti a jasného pohledu. Byl liberální i konzervativní, otevřený světu, a zároveň patriot. Tyto pojmy, přestože zní tak kontroverzně, v osobě Karla Schwarzenberga stoprocentně fungovaly.“ (Orf news, 12.11.2023)
Prezident Petr Pavel napsal: „Odešel ve všech ohledech velký muž. Služba naší zemi pro něj byla nejen kontinuitou rodu, ale naprosto přirozeným posláním. Bylo mi velkou ctí znát ho osobně. Jeho noblesu, moudrost, laskavý humor a evropský přesah budu postrádat.“
Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) napsal: „Máme tu v politice opozici a koalici, ti se řežou mezi sebou. U Karla Schwarzenberga mě fascinovala jedna věc: Když byl vůči vám jako politický oponent, tak nikdy neupřednostnil stranické tričko, že vás musí napadnout, pokud nebyl přesvědčen, že je to namístě. Když věděl, že to tak není, tak se vás dokonce dokázal zastat. Pro něj bylo důležitější, jestli za tím stojí osobní přesvědčení, a nezajímala ho ta strana, dokázal se zastat i toho druhého. Jestli tohle zmizí z české politiky, tak je zle s námi.“
Alexander Vondra z ODS, bývalý český velvyslanec v USA, dnes europoslanec, napsal: „Byl to poslední kavalír české a evropské politiky. Byl to skvělý diplomat, neuzavřený v nějaké bublině, byl to otevřený člověk, který uměl komunikovat s lidmi, se kterými se jinak úplně rozcházel. Byl to opravdu světoběžník, ale zároveň srdcem Čech, který tuto zemi miloval a sloužil jí jako snad nikdo jiný. Nemyslím si, že by byl nějaký náhradník u nás doma, ani v Evropě…“ (Lubomír Zaorálek, Petr Pavel i Alexandr Vondra z článku“ „Do konce života mi bude inspirací. Politici vzpomínají na Schwarzenberga“. Novinky.cz, 12.11. 2023)
V roce 2013 se konala první přímá volba českého prezidenta. Schwarzenberg dostal v prvním kole volby 23,4 procenta hlasů a skončil druhý za Zemanem, který však měl pouze o necelé jedno procento víc. Jedním ze zlomových momentů předvolební kampaně byla televizní debata s Milošem Zemanem, ve které se řeč stočila k Benešovým dekretům. Zeman ze Schwarzenbergova neautorizovaného životopisu vytáhl, že údajně radil Václavu Havlovi, aby se omluvil sudetským Němcům. „To, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv,“ – odpověděl Zemanovi, a dodal, že Češi tehdy uplatnili vůči odsunutým lidem kolektivní vinu a že to byla chyba.
Schwarzenberg během kampaně v online rozhovoru pro iDNES svůj duel se Zemanem označil na jedné straně za střet odkazu Václava Havla, a na druhé straně Václava Klause, jehož je právě Zeman pokračovatelem. „Ano, jde o souboj pravdy a lásky se lží a nenávisti,“ – napsal tehdy.
Právě debata týkající se Benešových dekretů spustila velkou negativní kampaň proti Schwarzenbergovi před druhým kolem prezidentských voleb. V celostátních denících se objevily inzeráty s heslem „Nevolte Karla Schwarzenberga.“ Protivníci ho osočovali například z toho, že považuje Dekrety za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům odsunutých Němců. Druhé kolo nakonec se Zemanem prohrál, získal 45 procent hlasů. (iDNES.cz, 12.11.2023: „Zemřel Karel Schwarzenberg. Politik z šlechtického rodu, který nenudil.“)
„Deset procent je jasný rozdíl. Zvítězil Miloš Zeman, což uznávám. Doufám, že se mu podaří být prezidentem všech českých občanů. Myslím, že velký rozdíl byl výsledek kampaně posledních dní. Já prostě nerad dávám podpásovky a nikdy nelžu ve svých inzerátech nebo prohlášeních našeho týmu. To zásadně odmítám.“ (Poté, co v druhém kole volby prezidenta republiky prohrál s Milošem Zemanem: ČTK, 26. ledna 2013, uveřejněné v článku „Osmnáctiletá modrooká je vždy lákavá. Připomeňme si výroky Karla Schwarzenberga.“ Novinky.cz, 12.11. 2023)
Na závěr bych rád uvedl jeden úsměvný výrok pana Schwarzenberga, který pronesl v poslanecké sněmovně 31. května 2018 v souvislosti s připomínkou někdejší snahy zavést v Česku EURO: „Někteří si snad ještě vzpomínají, že jsme slíbili a podepsali závazek, že euro přijmeme. Očividně se držíme (v zájmu toho, abychom se do Evropské unie dostali) rady z Dobrého vojáka Švejka: Měl jim to odpřísahat a pak se na to vysrat!“ (Novinky.cz, 12.11 2023: „Osmnáctiletá modrooká je vždy lákavá. Připomeňme si výroky Karla Schwarzenberga.“)
Začal jsem tento text zmínkou o víře Karla Schwarzenberga. Rád bych ho ve stejném duchu i zakončil: Ve filmu „Mein Vater, Fürst“, který natočila Anna-Carolina Schwarzenberg, nazývaná Lily, dcera Karla Schwarzenberga, je na konci jedna dojemná scéna: Otec i dcera, Karel a Lily, sedí v privátní kapli na Orlíku, do které chodila rodina Schwarzenbergů každý den na mši a Karel při ní několik let jako malý kluk ministroval. Mluví o víře. Dcera nejdříve řekne, že je nevěřící. Otec Karel ji nepřesvědčuje ani nepřemlouvá, ale sám o sobe říká: „Když už je člověk tak starý a takový kripl jako já, tak si najednou uvědomí, jakou posilou byla v mém životě víra. A zcela jistě bych něco neunesl, nezvládl, či něco udělal úplně jinak, kdybych nebyl ukotven ve víře. Víra byla pro mne vždy nesmírně důležitá…“ Pak následuje jiná sekvence, kdy se Lily v monologu zamýšlí nad těmito otcovými slovy a říká: „Je velice nekonvenční. Na jedné straně je velký katolík, a na druhé straně o sobě říká, že je velký hříšník. Zřejmě mu tato kombinace vůbec nevadí…“
Tato upřímnost, otevřenost, neskrývaná sebekritika, jako i celoživotní moudrost, pokora a rozhled, snoubící se s jemným humorem – tyto rysy osobnosti Karla Schwarzenberga – už teď postrádám.
Psáno těsně před půlnocí 12. 11. 2023, necelý den od úmrtí pana Karla Schwarzenberga. Peter Žaloudek, Vídeň