Konec ledna v Rakousku

Peter Žaloudek12. 2. 2026

Tři podněty k zamyšlení

Shares

Svěcení Josefa Grünwidla vídeňským arcibiskupem

V sobotu 24. ledna, byl ve Vídeňské katedrále vysvěcen novým arcibiskupem Josef Grünwidl. Na toto téma jsem již na stránce OK21 před časem psal. Bylo to u příležitosti jeho nominace na vídeňského biskupa:

Hlavním světitelem byl vídeňský kardinál Schönborn a jedním ze dvou dalších spolusvětitelů byl biskup z Litoměřic, Stanislav Přibyl. Slavnost probíhala nejen v duchovní, ale i v symboly nabité atmosféře, s obřadními vložkami. Jednou z nich bylo také čtení z Bible, které si sám novosvěcenec vybral – modlitba mladičkého krále Šalomouna o dar moudrosti: Šalomoun, vědomý si své nezkušenosti a odpovědnosti, prosí Boha o dar moudrosti a rozlišování, aby mohl spravedlivě vládnout. Bohu se jeho pokora zalíbila, a protože neprosil ani o dlouhý věk, ani o bohatství, udělil mu dar moudrosti. Dodnes se tento příběh v celém světě traduje (1 Královská, 3, 9-12).

Za přítomnosti rakouského prezidenta Van der Bellen – viz jeho novoroční projev v slovenském překladu:

https://ok21.sk/casy-sa-menia/ – jakož i kancléře Christiana Stockera a různých dalších proslovů, např. z úst kardinála Schönborna nebo hejtmanky Dolního Rakouska paní Johanny Mikl – Leitner, či starosty města Vídně Michaela Ludwiga, zazněly myšlenky o rozbouřené situaci ve světě i v Rakousku, o tom, jak se svět vymyká z řádu, jak se ústy některých vůdců lež prezentuje jako pravda, o světě, ve kterém vládne moc a bohatství nad právem a spravedlností, jak slovo pokora někteří politici vyškrtli ze svého slovníku a nahradili uspokojováním vlastního ega. Aniž by byl jakýkoliv politik jmenován, všem bylo jasné, o kterých je řeč. Všichni řečníci se shodli v tom, jak velkou naději do nového arcibiskupa vkládají. Ten sice nebude mít žádnou politickou moc, ale bude umět lidi spojovat a inspirovat k dobrému, a pro zápal pro společnou věc udělá maximum. Jak slíbil, pokusí se získat všechny, věřící i nevěřící.

Charaf Kholoud

V novinách Kleine Zeitung čtu rozhovor se syrskou spisovatelkou a básnířkou, která v současné době pobývá v Rakousku. Kromě jiného říká:

„Psaní pro mě není politickým manifestem, ale především lidským a etickým prostorem. Moje texty nejsou ovlivněny mým politickým postojem, ale mými zkušenostmi: strachem, ztrátou, mlčením, násilím. Píšu z pohledu svědka, ne kazatele. Psaní je pro mě tichou formou odporu proti normalizaci násilí a proti zredukování člověka na pouhé číslo, či postoj. Literatura a umění nemá tu moc ukončit války, ale může zabránit jejich normalizaci.

Naděje pro mě není slibem spásy, ale formou existenciální tvrdohlavosti. Není to optimismus, ale odmítnutí stát se lhostejným. V době, kdy se katastrofy vrší jedna na druhou, se naděje stává malým každodenním činem: vstát a psát, naslouchat, odmítat přijímat nespravedlnost jako normu. Tento přítel – naděje – mi neříká, že brzy bude všechno lepší, ale tiše šeptá: Zůstaň tady. Dívej se. Říkej pravdu, i když se nic nezmění.“

(Kleine Zeitung, 23. Januar 2026, Seiten 66-67)

(Narodila se v roce 1981, studovala arabskou literaturu na univerzitě v Damašku. Je básnířkou, spisovatelkou a angažovanou sociální aktivistkou, která se zasazuje za práva dětí a žen v Sýrii. Je členkou německé organizace PEN. V roce 2019 získala cenu Ibn Battuta za svou knihu Reise zurück zum Berg: Tagebuch im Schatten des Krieges – Cesta zpět k hoře: Deník ve stínu války. Její román Tagebuch: Es betrifft mich nicht – Deník: Mě se to netýká byl nominován na arabskou cenu Booker 2024, cenu Katara a cenu za nejlepší arabskou knihu roku 2024. Získala mezinárodní stipendia jako hostující autorka ICORN, PEN Zentrum Deutschland a IIE American a v současné době je hostující autorkou ve Vídni se stipendiem IG. Její básně byly přeloženy do deseti jazyků, včetně němčiny, angličtiny a polštiny.

Publikace v Rakousku:

Mit all meinen Gesichtern – Se všemi svými tvářemi. Poezie a próza: Klever Verlag, Vídeň, 2024)

27. leden – mezinárodní den Holokaustu

U příležitosti mezinárodního dne holokaustu promluvil v rakouském parlamentu Eli Rosen (*1971), právník, ekonom, zástupce rakouského a slovinského židovstva, viceprezident Federace izraelských náboženských obcí Rakouska a od roku 2021 viceprezident Izraelské náboženské společnosti Rakouska. Kromě jiného řekl:

Holocaust nebyl náhlým zlomem civilizace, byl výsledkem postupného, zdlouhavého procesu. Nezačal deportacemi a plynovými komorami, začal slovy, vylučováním ze společnosti, normalizací nenávisti.“

Jsou to jen malé kamínky z mozaiky života. Ale čím víc bude takových kamínků, které jsou nabité odleskem krásy, čistoty a pravdivosti, vyzařující odvážnou a pozitivní energii, tím krásnější bude celkový obraz.

Peter Žaloudek, Vídeň, konec ledna 2026.

Shares