Nasledujúci text je komentár k encyklike pápeža Františka Laudato si o doktora Miloša Ondráška z Austrálie.
Text napísal pre český zahraničný časopis Nový Polygon, ktorý dnes vychádza v Prahe a kedysi, za komunizmu, vychádzal v Kanade. Keďže text nie je dostuúný online, predkladáme jeho prepis (so súhlasom autora).
Papež upozorňuje na konec světa a schvaluje spásu zvířat. To říká článek P. Almonda, historika náboženského myšlení, uveřejněný 3. července t.r. na elektronickém zpravodajství The Conversation vydávaném melbournskou univerzitou v Austrálii. Nedávno vydaná encyklika Laudato si ( Pochválen buď) přináší podměty ekologické, sociální i politické povahy s klíčovým sdělením „jaký druh světa chceme zanechat těm, kteří příjdou po nás, dětem, které právě vyrůstají“.
Téma ochrany životního prostředí není nové. Diskutuje se ve všech vyspělých státech a přichází na přetřes i tam, kde respekt k přírodním zákonitostem se objevuje až v posledních letech, pokud vůbec. Od dob Galiela dochází k dialogu mezi Biblí a přírodovědou. Země a příroda patří všem lidem, nikoliv jen některým, tento všesvětový koncept se v encyklice silně zdůrazňuje silnou projekcí sociálních zákonitostí.
V Austrálii, kde žiji, encyklika Laudato si vzbudila nemalou pozornost, jednak vzhledem ke katolicismu velké části obyvatelstva a jednak vzhledem k okolnostem, že pátý světadíl usiluje o čistotu ozónu a je trápený nedostatkem vláhy zejména v obilnářských a dobytkářských oblastech. Katolické sociální učení se v minulých encyklikách promítlo několiktrát, novinkou je zájem o ekologickou tématiku. Jedny melbournské noviny se ozvaly, že papež se naklání doleva a odcizí se některým konzervativním katolíkům. Politika zasáhla klíčový koncept encykliky. V posledních desítiletích se vynořilo varování, že průmyslové emise a zvyšující se koncentrace skleníkových plynů vyvolávají celosvětové klimatické změny. Tato tvrzení doprovází pro mne pochybná rada, abychom se vrátili do doby před industriální revolucí, kdy tovární komíny nekouřily a výfukové plyny neexistovaly.
Přes bohatá naleziště uranu australské politické systémy zabrańují jakémukoliv využití nukleární energie. Ruda se pouze výváží. Rezonuje to i jinak. Navrhuje se narušení energetických zdrojů živených fosilními palivy vzhledem ke znečištění prostředí s následnými poruchami lidského zdraví. A také proto, že zdroje uhlí a zemního plynu se jednou vyčerpají. Zelené hnutí v Austrálii navíc odmítá stavbu přehrad, tedy i hydrolektráren, že jde o zásah proti přírodě. Bez nukleární a uhelné energie by zbývalo na tomto světadílu vytváření elektrického proudu pomocí obnovitelých zdrojů, biopaliv, slunce, větru a mořského příboje. Zní to hezky, říká se tomu zde ¨čistá energie¨, prozatím za dnešní technologické úrovně by na tokromě jiného doplatila doprava, průmysl, zemědělství, obchod, bankovnictví, elektronická komunikace. Globální oteplování je považováno za devastující následek nekontrolované industrializace. Encyklika mluví o tom, že se cítíme pány planety s právem vykořisťovat přírodní zdroje. To by mělo přestat. Zdůrazňuje, že planeta je náš domov, který vyžaduje pečlivé opatrování. Toto poselství papeže Františka pokládám za myšlenkově mohutný dokument.
A teprve nyní se dostávám k tomu, proč jsem se pustil do této úvahy po přečtení věty z článku v univerzitním tisku, že zvířata dojdou spasení. Toto oznámení jsem ale v dostupném textu encykliky nikde nenašel. Nebo jde o větu na samém konci šesté kapitoly, kterou encyklika končí? Život věčný bude sdílet div, kde každý tvor zářivě proměněný zaujme svoje místo a bude mít co nabídnout chudým, kteří budou definitivně osvobození. #243
Autor článku v The Conversation se domnívá, že papež tímto sdělením tak slibuje zvířatům věčnou spásu. Porozuměl správně? Nepokouší se tento Australan o záměrnou desinformaci? Porozuměl jsem já správně? Nejde skutečně o spásu zvířat? Přiznám se, že mne to během mé mnohaleté veterinární praxe nikdy nenapadlo i když jsem si vědom, že zvířatům mnoho dlužíme. Život věčný? Je to již naznačeno ve starověku psaném listě sv. Pavla Římanům (8,18-23)?
Některé australské sdělovací prostředky, zejména levicové, nejsou katolické církvi příliš nakloněny. Domnívají se, že papež František zasahuje do sféry které nerozumí a že problémy ekosystému by měli studovat odborníci. A také jim by se mělo místo papeže přenechat vypracování návrhu jak se ¨stát ekologickými občany¨.
Česká redakce vatikánského rozhlasu zveřejnila překlad celé encykliky. Snadnější orientaci umožňuje ¨Stručný průvodce¨ připravený tiskovým střediskem České biskupské konference. Díky těmto pramenům (v Austrálii snadno elektronicky dostupným) jsem porozuměl starostlivosti papeže Františka o naše životní prostředí a zachování přírody. Tento koncept nepochybně patří do pojmu obecného dobra s propojením na všechny stvořené bytosti. Není to cesta sv. Františka z Assisi? Ovšem že je.
Australská levice požaduje, aby se do roku 2050 snížilo vysílání skleníkových plynů o 50% a adekvátně se zvýšila produkce elektrické energie eskalací solární a větrníkové technologie. To přímo souvisí s poselství papeže Františka. Jistě si je vědom, že rozptyl skleníkových plynů nerespektuje žádné hranice nebo jiné bariéry. Tak jako já, samozřejmě v jiné poloze, nejde mi ovšem o víze, ale o svíčkovou. V Austrálii se pase 24,5 milionů kusů hovězího dobytka a téměř 111 milionů ovcí. V Indii bylo napočítáno 226 milionů kusů skotu, v Brazílii 190 milionů, v Číně 103 milionů a v USA 96 milionů. Ke skleníkovým plynům patří kromě oxidu uhličitého a oxidu dusíku vodní pára a metan, jeho koncentrace se spolu s CO2 v posledních sto letech zvýšila. Kromě přírodních zdrojů metan vzniká mikrobiologickým rozkladem obsahu zaživadel přežvykavců a ze zvířete uniká, i když to nezní hezky, předem i zadem, velkým přežvýkavcům 280 litrů za den, malým 25 litrů. Dobytek se podílí na emisích skleníkových plynů v Austrálii 14 procenty a při tom má absorbční potencionál osmkrát větší než CO2. Tyto plyny propouštějí směrem k zemi krátkovlné sluneční záření, kterým se ohřívá povrch země. Zabraňují ale dlouhovlnému záření únik do vnější atmosféry a tepelný režim zemského povrchu se mění. Na tom se tuny metanu vyprodukovaného t.zv. enterickou fermentací skotu podílí asi 14%. procenty. O těchto skutečnost málo slyšíme. Omezit stav hospodářských a divoce žijících přežvýkavců, aby se snížilo globální oteplování, by se v Austrálii, pravděpodobně i kdekoliv jinde, rovnalo politické sebevraždě.
Jako věřící člověk se domnívám, že mohu v dobré vůli komentovat některé aspekty obsažené v encyklice papeže Františka.