Slova Karla Schwarzenberga mají váhu věčnosti

Peter Žaloudek1. 1. 2023

Uvádět věci na pravou míru, prosit o odpuštění, děkovat a projít s důvěrou poslední úsek života s čistým štítem a klidem v srdci

Schwarzenberský palác v Praze

Shares

Od politiků ve vrcholových funkcích se očekává vše možné: vůdcovská síla, vizionářství, vytříbena rétorika… Někomu se líbí na politicích jejich vnější vzhled, módní oblékání, atd., atd… Navzdory talentům, které by politici jaksi automaticky měli mít, existují ale také schopnosti, které jsou v očích velké části veřejnosti vnímané paradoxně spíše jako nežádoucí, než žádoucí: schopnost umět analyzovat, schopnost umět pojmenovat věci pravým jménem, občanská kuráž vyslovit nahlas svůj názor, zaujmout jasné, nekompromisní stanovisko, pravdomluvnost a s tím související čestnost charakteru. Stranám, obecně vzato, jde o moc, o šanci vládnout a tento jejich cíl, žel, většinou nejde ruku v ruce s vlastnostmi, které jsem teď popsal. A to i navzdory tomu, co nám dosvědčuje jak psychologie, tak život sám. Jsou totiž situace, kdy polopravda a mlžení nejenže k ničemu nevede, ale celou věc mnohonásobně komplikuje a očekávaný dobrý výsledek se nedostaví. Politik musí být sice diplomat, ale v okamžiku, kdy jde o důležité věci a je nevyhnutelné černé nazvat černým a bílé bílým, musí jít veškeré taktiky a falešná diplomacie stranou.

Tyto myšlenky ve mně silně rezonovaly, obrazně řečeno vypluly na povrch, tak jako vyplouvají na hladinu vody bubliny vzduchu, po přečtení dvou interview s Karlem Schwarzenbergem u příležitosti jeho 85. narozenin. První interview vyšlo 8. prosince 2022 v novinách Kleine Zeitung, druhé v novinách Die Presse dne 18. prosince téhož roku. Karel Schwarzenberg se netají tím, že hluboce prožívá politickou situaci jak v Rakousku, tak v Česku. V obou zemích prožil stejné části svého života. Díky výchově a svému vnitřnímu hledání je křesťanem-katolíkem a principy křesťanství jsou pilířem jeho osobnosti. Zároveň jsou pro něho podstatnou součástí sociální politiky, bez které se neobejde žádná vláda, ale ani žádná partaj. V Rakousku se na křesťanskou sociální politiku vždy nejvíce odvolávala hlavně ÖVP – tzv. Strana černých neboli Strana lidová. „V osobě Sebastiana Kurze však tato strana všechny principy křesťanství popřela, on stranu přejmenoval na tyrkysovou“ – říká Karel Schwarzenberg a pak dodává: „Kurz je obyčejným švindléřem a strana se teď po jeho odchodu jednak vrátila k původnímu názvu – Strana černých, hlavně se však ocitla na křižovatce: buď se ke svým původním principům vrátí, anebo jako taková zanikne.“

V rozhovoru zaujal stanovisko i ke hrozícímu islámu v Evropě. Pro mnohé je tato hrozba důvodem pro požadavek striktního zákazu přijímání muslimských uprchlíků. Schwarzenberg ale říká: „Mnozí zdůrazňují křesťanskou identitu země proti politickému islámu. Pro mě je však takové zdůrazňování falešnou cestou. Nemám strach z plných mešit v Rakousku, ale stále větší strach mám z postupně se vyprazdňujících katolických kostelů.“

Velký prostor v obou rozhovorech byl věnován Putinovi a jeho válce na Ukrajině – „…Zaskočení Západu ruskou agresí…“. Schwarzenberg, jako bývalý ministr zahraničí České republiky, jak známo, vždy zastával vůči Putinovi rezervované stanovisko. „Mnozí mi dnes říkají, že jsem prorokem, protože jsem už před léty, nejpozději od ruské invaze v roce 2014 na Krym, předpovídal, že se Putin nezastaví, že bude chtít víc. Říkám, že nejsem prorok, jen celou dobu, co je Putin u moci, pozorně naslouchám, co říká. Když jsem v roce 2015 své obavy vyřkl, nikdo je na Západě nebral vážně, nikdo o tom nechtěl slyšet… Mnozí dnes Putina porovnávají s Hitlerem. Hitler byl ve svém bludu mnohem iracionálnější. Putin žije taky v bludu, avšak jeho blud je mnohem racionálnější. Své mládi prožil jako agent KGB v Drážďanech ve východním Německu. Tehdy sahalo sovětské impérium od centrální Asie až k Erfurtu a Egeru. Najednou se ale rozpadlo. Pro Putina byl rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou katastrofou 20. století. Podobně jako pro Němce kdysi Versailles. To jsou ale zcela normální jevy. V životě něco vyhrajeme, něco prohrajeme. Jak ale vidno, pro některé lidi je vše normální teprve tehdy, když se to vrátí do předcházejícího stavu. Němci to zkoušeli znovu s Hitlerem. Teď to zkouší Putin. Nepodaří se mu to!“ Na otázku redaktora, co si myslí o tzv. pacifistech, kteří jsou proti dodávkám zbraní Ukrajincům a za zrušení sankcí vůči Rusku, Karel Schwarzenberg řekl: „Aha! Takže Ukrajinci mají padnout? Jen proto, aby měli Evropané klid? To je bezcharakterní, egoistické stanovisko a k tomu ještě oděné do zbabělého pacifistického oděvu. Z toho se mi dělá špatně!“ (Až doposud jsou citáty převzaty z deníku Kleine Zeitung)

Na podobné a jiné otázky, uveřejněné v novinách Die Presse,Karel Schwarzenberg odpovídal zcela identicky, ale tím že dostal větší prostor, řekl i mnohem víc, a to, co bylo „navíc“, bych teď rád uvedl: V rozhovoru přišla řeč na militantní imperialismus Ruska pod vedením Putina. Karel Schwarzenberg to popsal těmito slovy: „Rusko se od 15. století neustále zvětšovalo. Už Václav Havel, někdejší český prezident říkával: ‘Tragédií Ruska je, že nezná své hranice.’ Každá imperiální moc si musí projít velkou porážkou, aby se znovu mohla vrátit k normálnímu myšlení … Odvaha Ukrajinců je gigantická a zaslouží si největší respekt. Dva prezidenti, kteří změnili dějiny, začínali nejdříve jako herci, než se z nich stali světoví politici: Ronald Reagan a Volodymyr Zelenskij.“

Redaktor se ho pak zeptal, jak mění dějiny Zelenskij a jaký dopad bude mít válka na Ukrajině na celosvětové dění. Karel Schwarzenberg říká: „I když to tak ještě momentálně nevypadá, v Ruské federaci se začne šířit dekolonizační proces. Rusko se rozpadne. Jakmile to bude možné, velké části se osamostatní.“ Redaktor nadhodil, jestli to není hrůzostrašná představa, protože jestliže opravdu dojde k rozpadu Ruska, způsobí to celosvětový chaos a krveprolití. Karel Schwarzenberg řekl: „Bude to bolestivé. Já se ale ptám: Nedopřejeme snad jiným národům samostatnost? V minulosti bylo zvykem, že se mají malé národy laskavě obětovat velkým. Ať už to bylo v roce 1938 v Mnichově, nebo v roce 1945 v Jaltě. Takové myšlení ale, a dnes už to víme, vede jen ke katastrofám… Mnozí si myslí, že válka na Ukrajině by měla skončit kompromisem a Ukrajina by se měla vzdát Ruskem okupovaných území. Takové myšlení zásadně odmítám. To by totiž nebyl kompromis, ale kapitulace!“

Tolik na ožehavé téma války na Ukrajině ústy Karla Schwarzenberga. V dlouhém interview v Die Presse byla pak ještě řeč o Rakousku a nadcházejících prezidentských volbách v Česku, jakož i o končícím prezidentovi Zemanovi. V tomto ohledu se vyjádřil Karel Schwarzenberg s jemu typickým humorným nadhledem. Na otázku, zda ho netrápí jeho někdejší prohra v duelu o prezidentství se Zemanem, řekl: „Když se dívám zpátky na tu svou kandidaturu, v které jsem neuspěl, tak mi přichází na mysl vyjádření někdejšího rakouského císaře Ferdinanda: „Na, des hätte ich auch noch z’sammbracht“ – Tak to mi ještě scházelo, že jsem do toho vůbec šel. (Císař Ferdinand abdikoval v roce 1848 ve prospěch svého synovce Franze Josefa. Ferdinand byl všeobecně považovaný za slabomyslného, neschopného vládnout.  Když se ale dozvěděl o prohře svého synovce v roce 1866 u Hradce Králové – bitvě u Chlumu – tak pronesl tuto dnes již slavnou větu.)  eman je vysoce inteligentní a sečtělý. Jeho neštěstím byl alkohol, který ho zruinoval. A tak jako všichni závislí i on ztratil soudnost. Od minulého října (2021) je však ze zdravotních důvodů abstinentem. Od té doby se změnil. Před dvěma měsíci mě pozval na oběd. Tehdy jsem najednou poznal zcela jiného Zemana – jako nanejvýš kultivovaného, zdvořilého hostitele a zajímavého diskutéra.“ Redaktor pak namítl, že jak Zeman, tak taky Klaus „naletěli“ Putinovi a dlouho mu poklonkovali. Schwarzenberg stroze dodal, že teď se jim konečně oběma otevřely oči, a pak s humorem dodal, co mu kdysi dávno řekla jeho matka, když ji sdělil, že chce být politikem: „Nezapomeň na jedno: Největší zločiny a hlouposti, jakých se politici dopouštějí, nejsou kvůli sexu, penězům, dokonce ani kvůli moci, ale vždy kvůli marnivosti, samolibosti…Moje matka měla pravdu!“

Myšlenky Karla Schwarzenberga vnímám již celá desetiletí, nejpozději od doby své emigrace do Rakouska před 40 lety, teď si vypůjčím jeho slova: „půlku jeho života“ – jako čestného, charakterního politika stojícího oběma nohama na zemi, obdarovaného nejen zdravým selským rozumem s nadhledem a vizí, ale taky velkou dávkou inteligence a humoru. Kolik jeho vyjádření k různým událostem už jsem jen četl za ta léta! A vždy mi otevírala obzor a pohled dopředu. Tak jako Václava Havla vynesl běh dějin ve správnou dobu na správné místo vedení nejdříve osudů Československa, později Česka, vynesl stejný běh doby do vrcholové politiky i Karla Schwarzenberga. Nyní je již v důchodu a, jak on sám říká, na cestě k uzavření své pozemské pouti. V takových situacích není důvod věci ani přikrašlovat, ani očerňovat, jen stroze rekapitulovat, uvádět věci na pravou míru, prosit o odpuštění, děkovat a projít s důvěrou poslední úsek života s čistým štítem a klidem v srdci. Člověk, který to umí, se stává předmětem obdivu a zaslouženého respektu. Jeho slova mají pak váhu věcnosti. A za to mu z celého srdce děkuji a zároveň přeji vše dobré do dalších let!

Peter Žaloudek, Vídeň, konec prosince 2022

Shares