Před několika dny, 21. září, jsem si spolu s řadou dalších lidí z celého světa připomněl nedožité 90-té narozeniny Leonarda Cohena. Více než 40 let (a to je větší část mého života), kdy jsem se díky své emigraci na „Západ“ o něm dozvěděl, patří Leonard Cohen mezi absolutní špičku lidí, kteří mě duchovně obohatili. Od té doby je pro mě jednoznačným favoritem. A to nejen pro své texty a hudbu, ale i svým životem, plným neustálého a upřímného hledání odpovědí na těžké životní otázky. Kdysi jsem o něm napsal článek, ve kterém kromě jiného říkám, že jeho texty jsou modlitby. (Text s názvem Leonard Cohen byl publikován na stránce ok21 21. dubna 2020, Leonard Cohen – ok21 – Spoločnosť pre otvorené kresťanstvo 21. storočia) Aniž by byl vyhraněným věřícím jakéhokoliv vyznání, pochopil, že člověka nemůže udělat šťastným ani majetek či bohatství, ani úspěch či sláva, ale soulad duše, těla, myšlenek a aktivit. Celý život hledal v kulminaci svých četných životních krizí cestu k sobě, v tichu zenové meditace a přísné askezi. Ať už se jednalo o deprese, sklony k alkoholismu a drogám, či neschopnost vydržet dlouhodobě ve vztahu k jedné ženě. A i když se potýkal s mnohými problémy (ke konci života se k nim ve vší pokoře přiznal, viz životopis od Sylvie Simmonsové I’am your man, který autorizoval krátce před svou smrtí), ve kterých selhával, vždy nacházel sílu vrátit se sám k sobě a ke svému Tvůrci.
Sedmnáct dní před smrtí (7. listopadu 2016) vyšla jeho poslední, čtrnáctá deska s názvem You Want it Darker (Chceš to temnější – snaha o dialog s Bohem).Z textů písní této desky je zcela zřejmé, že dělá závěrečnou rekapitulaci svého života. Nic nepřikrašluje, upřímně lituje. A hlavně doufá v soucit a milosrdenství. Celý jeho život provázelo hledání. Mnohdy končilo ve slepých, někdy i ve špatných uličkách. Nikdy nebyl vyhraněným věřícím jediné náboženské denominace. Po rodičích byl Židem, avšak netajil se ani obdivem k Ježíšovi křesťanů. V New Yorku, kde žil několik let, tančil s mnichy Hare Krishna. Mnoho let vyhledával duchovní posilu při nesčetných setkáních se zenovým mistrem, mnichem róšim Džósúem Sasakim a mnoho let také žil v přísné askezi a zenové meditaci v buddhistickém klášteře Mount Baldy nedaleko San Francisca. Zde dostal i jméno Jikan. Na sklonku svého života, ve věku 70 let, kdy si mnozí již dávno a plně užívají penze, klášter opustil (i když kontakty se svým duchovním učitelem nikdy nepřerušil) a ještě jednou se vydal na koncertní turné po celém světě. I když byl mnichem z přesvědčení, stále mu na mysl přicházely texty i melodie, které jednoduše „musel dát na papír“. Odborníci na hudbu i literaturu se shodují v tom, že skladby, které v tomto závěrečném období svého života vyprodukoval, patří mezi skvosty a že čím byl starší, tím dokonalejší byly. Mnozí odbornící si dokonce myslí, že jestli dostal v roce 2016 Nobelovou cenu za literaturu jako první písničkář a skladatel Bob Dylan, měl by tuto cenu za své texty dostat i Leonard Cohen. Čím více se jeho život chýlil ke konci, a on si toho byl vědom, tím více se rozpomínal na svou židovskou minulost a jeho zhudebněné básně zdají se být modlitbami.
U této příležitosti bych mu rád vzdal hold zamyšlením se nad písní z desky Hineni, Here I am my Lord – tady jsem můj Pane.
V textu se zamýšlí nad svým, již kdysi napsaným textem „Stories of Isaac“, neboli Izákův příběh, převzatý ze starozákonní knihy Genezis (22, 1-18), publikované asi 500 let před Kristem. Je to příběh Abraháma a Izáka. Abrahám, praotec jak židovského, tak křesťanského a zároveň i muslimského náboženství, má být prověřen v jedné temné, téměř bezvýchodné situaci. Následuje hlas, kterému zpočátku vůbec nerozumí. Měl by obětovat svého vlastního syna, pak ale naštěstí pochopí, že Bůh přece nechce žádné lidské oběti. Tento text starozákonní Bible se stal mýtem pro všechna velká náboženství. V židovství se slaví jako Den smíření Jom Kippur (letos se slaví 12. října), v islámu jako Den obětí a v křesťanství jako předvelikonoční symbol v době půstu. Kromě jiného je ale možné chápat tento text i jako vítězství nad smrtí a jako symbol důvěry v Boha.
Příběh tohoto biblického textu je dodnes těžce stravitelný. Nad jeho výkladem si stále lámou hlavu jak židovští, tak křesťanští či muslimští teologové. Jak je jen možné, že Bůh žádá po otci svého vlastního ditěte jeho zavraždění? Mnozí jsou zhnusení a nechtějí mít nic společného s jakýmkoliv náboženstvím, které uctívá takového Boha.
Z biblického textu je zřejmé, že Bůh vystavil Abraháma zkoušce. Abrahám však spíše mlčí, nevyjadřuje se. Ale to málo, co v příběhu zazní dokonce třikrát, má nesmírný význam: Hineni. Here I am. Tady jsem. Poprvé ho vysloví Abrahám, když ho osloví Bůh. Pak to slovo vyřkne jeho syn Izák, když ho Abrahám osloví. A do třetice zazní znovu z Abrahámových úst, když k němu promluví anděl: Hineni – Tady jsem – jsem připraven dělat to, co je v Božím plánu.
Hebrejské slovo hineni, je první, které vysloví otec při narození svého dítěte a které znamená „Tady jsem celou svou bytostí, tělem i duší, abych zde byl pro Tebe, mé dítě, a sloužil Ti se vší odpovědností, než dospěješ“.
Abrahám byl první, kdo se takto vyjádřil vůči Bohu, ale i vůči svému synovi. Stal se tak „otcem“ víry pro všechny, kdo věří v Boha a zároveň i otcem všech, které Bůh stvořil. Po něm převzali toto hineni všichni ti, kteří se stali zástupci všech velkých náboženství. Na hoře Moria, kam Abrahám vystoupil v domění, že tam má obětovat svého vlastního syna Izáka, mu pak v rozhodující chvíli anděl sděluje, že Bůh nechce žádné lidské oběti. Od té doby se v židovské tradici tento biblický text vysvětluje jako Izákovo spojení. Izák, vědomý si sám sebe, odpovídá podobně, jako jeho otec: Here I am – jsem tady. Jeho spojení – bytostné sloučení – ale nekončí smrtí. Pogromy, holokaust, shoa, bohužel, ano. V nich umírají tisíce a milióny Židů. Neumírají ale tak, jako byl připravený zemřít Izák, ale jako Izák sloučený s Bohem. A toto Izákovo spojení se tak stalo pro Židy všeobecně modelem k zvládání utrpení v dobách pronásledování a totálního vyhlazování. Nepochopitelnému a nepředstavitelnému neštěstí tak dává smysl i hrdost mučednictví. Spojuje židovský lid v celé své sounáležitosti a v přijetí do společenství všech obětí židovské historie.
Hineni – Here I am Lord, hrdě a oddaně zpívá, ve skutečnosti však jen tiše vdechuje a vydechuje Leonard Cohen na konci svého života. Když se několik dnů po zveřejnení této skladby konal 11. prosince 2016 jeho pohřeb v Rinzai-ji (buddhistickem Memorial Centru), v dopise, který byl adresován jeho příteli a při pohřebním obřadu přečten, Jikan Leonard Cohen sděluje, že „navzdory svým velkým bolestem, lékům a blížící se smrti, nebyl nikdy v životě šťastnější, než je právě teď.“
Je to přímo mystické vyjádření. K tomu nelze nic dodat. Jen sundat klobouk a sklonit hlavu před velikostí člověka a hrajíciho básníka Leonarda Cohena.
Kéž jeho zhudebněné texty svítí jako maják mnohým, bez ohledu na to, jakého jsou vyznání!
Peter Žaloudek, 22. 9. 2024, Vídeň