SALVE (revue pre teológiu a religiózny život) je dominikánsky projekt a Dominik kardinál Duka, OP je čestným šéfredaktorom. Prvé tohtoročné číslo 1/2017 nesie podtitul Obavy v církvi a redaktor Martin Bedřich v úvodníku píše aj toto: Kladli jsme si v našem redakčním kruhu otázku, co je společným jmenovatelem všech těchto událostí, k nimž můžeme připojit ještě stále hlasitější oblibu formálního tradicionalismu, rétorický konzervatismus, staromileckou oslavu austrokatolicismu, národovectví, inklinaci k politické pravici až extrémní pravici, vychvalování autoritativních režimů na východ od naší země apod. Domníváme se, že je to právě strach a obavy ze světa, v němž už dávno neplatí nejen stará, ale ani nedávná pravidla, vše je v novém pohybu a kde je zdánlivě stále obtížnější rozumět tomu, co po nás naše víra žádá. Znovu se tak mnohde začínají zdvihat valy katolického ghetta (k jejichž opuštění volal před padesáti lety II. Vatikán), jež se má stát baštou proti liberalismu, relativismu, morálnímu úpadku, migraci, multikulturalismu, islamismu, genderu, evropské integraci apod. Ruku v ruce s tím jde zmiňované zpochybňování II. vatikánského koncilu, volání po předkoncilní liturgii, kritika působení papeže Františka a jiné.
Aj v Čechách zaznievajú hlasy po väčšej slobode a otvorenejšej komunikácii v cirkvi. Cirkev bez výziev a kreativity je – nielen pre nich – priúzka. Martin Bedřich pripravil aj Rozhovor o situaci kněží v Čechách s tromi (nemenovanými) diecéznymi kňazmi – Náš rozhovor je velmi otevřený a díky tomu má šanci přiblížit se pravdě víc, než kdyby byl psaný s mnoha ohledy, jež může dané téma zákonitě vyvolávat. Jeho účastníci se tím ale vystavují značnému riziku, a proto jsme se rozhodli je nejmenovat. Nikoli proto, že by si nestáli za svými názory, ale známe bohužel současnou církevní realitu u nás.
Jeden z nich pre SLAVE povedal: Papež František často mluví o dvojím naslouchání. Naslouchání Božímu slovu a naslouchání lidem a společnosti. On to uvádí třeba na příkladu přípravy dobrého kázání. Nejen meditovat nad evangeliem, ale také se zaposlouchat do lidí, ke kterým jsem poslán, abych uslyšel, co potřebují slyšet. V tomto vidím klíč k problémům, o kterých jsme mluvili. Naslouchat pořádně Božímu slovu, které jistě, ze své podstaty, mluví i k situaci naší církve u nás doma. A potom také naslouchat lidem, sobě navzájem, biskupové svým kněžím a naopak, kněží svým věřícím a obráceně. Pak by nám život v církvi mohl dávat radost, o které mluví papež František v Evangelii gaudium. Radost ne z toho, co máme, co jsme dokázali, jak jsme se zajistili, ale radost z evangelia.