Koronavirová krize rozštěpila společnost, rozštěpila věřící, rozštěpila rodiny. Na tuto myšlenku jsem narazil v rubrice čtenářů rakouského katolického tisku. Dle mého názoru nádherně vystihuje, jaký postoj by v této krizi měli zaujmout věřící. Text uvádím v doslovném překladu.
„… Nebyl jsem při tom, když probíhal vývoj vakcíny a studie ohledně funkčnosti očkování. Nezúčastnili se toho ani lékaři, kteří očkování nedoporučují, ani jejich kolegové, kteří by jej nejraději aplikovali všem. Nedokážu posoudit, co je příčinou těchto protichůdných postojů. Nakonec se pak lidé rozhodují podle svých sympatií k tomu či onomu doporučení. A tak se stala i tato koronavirová krize také krizí víry. Víra má zřejmě tolik odlišných tváří, kolik je lidí…
Evangelium nás kromě jiného učí jednu věc: zuřivost, hněv, řev, lži, násilí aj. nejsou ovocem křesťanského chování. Není rozhodující, jestli jsem nebo nejsem očkovaný, hlavně se nesmím nechat strhnout k takovému chování. Měl bych zůstat klidným, nad věcí, a vsadit vše na Ježíšova ducha, neboť to je zdroj i cíl naší víry a naděje. Modleme se za zdraví všech lidí a modleme se také za pokoj a mír mezi lidmi. Nedopusťme, aby došlo k válce mezi očkovanými a neočkovanými. Dokud je ještě čas, než tento rozkol jako infekce napadne naše rodiny, společnost, křesťanské společenství.“
Margot a Franz Stegbuchner, KirchenZeitung 50, 16. prosinec 2021, str. 21, v rubrice Leserbriefe – dopisy čtenářů. Linec, Rakousko
Překlad z němčiny Peter Žaloudek