Pro mnohé den jako každý jiný, pro mne je 14. prosinec svátek. Někteří lidé důvody mého svátku sdílet nebudou, dalším budou zcela nepochopitelné, ale snad se najdou i tací, kteří to vidí podobně jako já. Možná bych si měl svůj sváteční den nechat pro sebe, přesto se pokusím o něm napsat.
Skončily tahanice kolem volby prezidenta USA, které se vedly od 3. listopadu, tedy téměř měsíc a půl. Sbor volitelů amerických států potvrdil vítězství Joea Bidena v poměru 306 hlasů ku 232 hlasům pro poraženého Donalda Trumpa. Někdo by mohl namítat, proč se tím vůbec jako Evropan zabývám. Pro to mám jednoduché vysvětlení: v blízkosti Američanů jsem se pohyboval od samého začátku své emigrace jako student v mezinárodním kolegiu v Římě. Někteří z nich patří mezi moje nejlepší přátele dodnes. Díky nim jsem byl v USA mnohokrát a setkával se tam nejen s rodinami svých kamarádů, ale také s dalšími americkými občany. Později jsem 8 let pracoval na knize o P. Damiánovi a malomocných na havajském ostrově Molokai, navštěvoval jsem různá muzea, archívy, kongregace a řehole, kde jsem poznal další skvělé lidi.
Nejdéle fungující demokracie. Hlavní příčina mého zájmu tkví v tom, že jsem odjakživa považoval USA za zemi s nejdéle fungující demokracií, vzor slušné právní i ekonomicky vyspělé demokratické společnosti, tolerující práva národnostních menšin či náboženských směrů. Tím je mi USA vzorem vyváženosti oproti zemím světa, ve kterých vládne korupce, anarchie, vykořisťování a taková politická seskupení, kterým jde o moc a zisk, a pozice obyvatelstva je nezajímá. USA byly pro mne vždy symbolem opozice vůči komunistické Číně, diktátorem ovládané Severní Koreji, Sovětskému svazu, posléze autoritářskému Putinovu Rusku a také symbolem vyváženosti vůči nevyzpytatelným arabsko-muslimským zemím. Nejsem odborníkem na americký volební systém, natolik složitý, že s ním mají problém i mnozí Američané. Ale nad tím, co se událo po volbách 3. listopadu, kdy všechna nezávislá média, až na Trumpem ovládané Fox News, označili za vítěze voleb Joea Bidena, se mi mnohokrát zastavoval rozum. Myslím tím reakci poraženého Donalda Trumpa.
Trump narcistní, nebo jen nevyzpytatelný? První přišla jeho reakce krátce po volbách, když ze začátku dle sčítaných hlasů vedl. Tehdy prohlásil: „Stop the count – přestaňte počítat, už je jasné, že volby jsem vyhrál já.“ Svět se tomu smál: „Zbláznil se snad ten člověk?! Vždyť hlasy ještě nejsou sečteny ani z poloviny! Každý hlas se musí spočítat!“ reagoval Biden. Ale prapodivných výroků a reakcí prezidenta neochotného přijmout svou porážku začalo přibývat. „Volby byly zmanipulované, vítězství mi bylo ukradeno!“ Tyto výroky, které opakuje i dnes, měsíc a půl po volbách, navzdory tomu, že volební komise, soudy jednotlivých států i Nejvyšší soud USA, ve kterém mají právě jím jmenovaní republikáni převahu, všechna obvinění od Trumpových právníků o zmanipulování voleb rázně smetli ze stolu. Nejčastější odpověď soudců zněla: „Tu a tam došlo k porušení voleb kvůli neplatným, špatně vyplněným lístkům, představujícím ale jen nepatrnou část v rozmezí necelých dvou desetin procenta, což je přípustné, s čím se počítá. V žádném případě to neznamená, že byly zmanipulované celé volby!“ Ačkoliv se Trumpovi ani v jedné z více než padesáti stížností nepodařilo doložit svá tvrzení žádnými argumenty, hovořit o „ukradeném vítězství“ nepřestává.
Fake news – fake person. Říká se, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou a lidé jí začnou věřit. Kdoví, možná právě toto je taktika Donalda Trumpa, která, jak se zdá, funguje tak jak si on přeje. Dále demonstrují jeho přívrženci skandující „Ukradli jste Trumpovo vítězství“ a on sám si tím zřejmě chlácholí své vlastní ego. I když bude muset úřad prezidenta nakonec opustit, odejde v očích svých přívrženců jako skutečný vítěz, kterému ukradli vítězství násilím. V tomto duchu se nesl jiný jeho výrok, že ukradeným výsledkem voleb se USA zařadily mezi státy třetího světa, ve kterých nevládne právní řád, ale korupce.
Přiznám se, že teprve při tomto Trumpovu výroku jsem si uvědomil ďábelskost jeho počínání, překroucení faktů do zcela jiné roviny, tak, jak to zrovna vyhovuje jemu a paradoxně je to pravě on sám, Trump, kdo vrhá stín „třetího světa“ na „svět první“, totiž ten severoamerický, který se ještě donedávna chlubil tím, že je to svět vrcholné demokracie a právního státu. Odborně se tomu říká projekce faktů do faktů jiných, odvádění pozornosti od skutečných vlastních problémů k problémům jiných. V tomto ohledu je Trump bezkonkurečně mistrem světa! Způsob jeho řízení vlády, to je jen neustálé psaní na Twitteru – sdělování něčeho, čehokoliv a na jakékoliv téma. Žádné diskuse, žádné debaty, žádné společné hledání řešení. Ne. Jen čisté sdělení vlastního názoru. Protinázor, kritika, diskuse nejsou žádoucí. Jako kdyby jen on sám měl právo a nárok na pravdu. Novináři během čtyřletého úřadování vytkli Trumpovi přes 11 tisíc lží (!) či neověřených, zavádějících informací chrlených na twitteru prakticky denně. Nikdy se k tomu nevyjádřil, nikdy je neodvolal, neodpovídal na kritiku, a když, tak ji označoval jednoduše za fake news. Tečka. Myslím, že to, co Trump šířením svých vlastních informací způsoboval, se mu teď jako bumerang právem vrací a že jako fake person vejde do dějin!
Inaugurace a Great leader. Do dějin vejde ale zcela jistě jako první a nejmarkantnější fake news jeho komentář k vlastní inauguraci do úřadu prezidenta před 4 lety. Na twitteru tehdy napsal, že se na jeho inauguraci zúčastnilo mnohem víc lidí, než tomu bylo na inauguraci jeho předchůdce Baracka Obamy. Jak se ale záhy ukázalo, neměl pravdu. Novináři okamžitě uveřejnili videa z inaugurace Obamy, z kterých bylo evidentní, že na Obamově inauguraci bylo podstatně víc lidí než na jeho. Trumpa to však nechalo zcela chladným, vůbec se k tomu nevyjádřil, a až na zdrcující nátlak novinářů řekl, že Obamova inaugurace byla fake news. Jinými slovy: To, co vidíte na Obamově inauguraci není pravda, je to lež… Již tehdy jsem si řekl: Tak to je tedy síla! Mít takové ego, umět takhle lhát, to tedy nedokáže jen tak někdo!
Do dějin vejde Mr. Trump ale i jeho snahou usmířit USA se Severní Koreou. Za normálních okolností by to byla chvályhodná snaha. Celý svět má však dodnes před očima jeho společné vystoupení s Kim Čong Unem, při kterém tohoto brutálního diktátora označil slovy „He is a great leader“ – Je to velký vůdce. ano, až tak daleko může klesnout liberální demokrat ctící pravdu a fakta, že nazývá pak věci falešně, zcela obráceně, tak jak vyhovují principům cenzury diktátorů a ne principům morálky a svědomí.
Do dějin vejde také svou první veřejnou debatou s Joe Bidenem. I zde měla celá Amerika i svět možnost sledovat jeho nekulturní, štěkavé vystupování, u kterého vůbec nerespektoval pravidla kultivované diskuse, nereagoval na pokyny moderátora, jen neustále přerušoval řeč, atakoval, jako kdyby to byl jen jeho pořad a ne diskuse dvou uchazečů o prezidentský úřad. Tato debata vejde zcela jistě jako nejtrapnější a nejméně civilizovaná do dějin amerických debat prezidentských kandidátů. Neřeším teď ani politicky motivovanou taktiku, ani Trumpovy úspěchy, které zcela jistě má.
Rád bych zde zmínil reakci Tomáše Halíka, českého intelektuála, kněze, profesora, autora mnoha knih, nositele slavné Templetonovy ceny za přínos pro mír mezi národy a mezi náboženstvími. Halík se, jak známo, fundovaně a kriticky vyjadřuje celých 30 let od pádu estébácko-komunistického režimu k dění v Československu a pak i v Česku, ale i k jiným celosvětovým událostem. Několik dnů před prezidenskými volbami v USA napsal, aby se lidé modlili za průběh voleb v USA, protože v případě vítězství Joea Bidena by to mohl konečně být symbolický začátek oslabování populismu v celosvětové politice.
Obdiv k liberální demokracii. Uvědomuji si, že psaním těchto řádků o Donaldu Trumpovi se pouštím na velice tenký led. Nežiji v USA, neznám spoustu detailů a tamních vnitřních souvislostí. Trump udělal v průběhu svého prezidentování zcela jistě i mnoho dobrých rozhodnutí. Osobně si cením hlavně jeho tvrdého přístupu vůči komunistické Číně, která z mého pohledu může být nebezpečná pro svět tím, že nerespektuje pravidla poctivé, slušné hry jak v ekonomice, tak také tutláním mnoha informací, třeba i ohledně covidu 19. Celý svět je zaplaven levnými čínskými výrobky všeho druhu, mnohdy inzerovanými jako značkové věci. Je všeobecně známo, že v Číně nejsou respektována základní lidská práva, ale to zřejmě jen málokomu v Evropě či v USA vadí, hlavně abychom mohli kupovat levné čínské výrobky, morálka nás nezajímá. Na druhé straně, ať už se nám Donald Trump líbí nebo ne, všichni víme, co se v Americe děje. Přece jen USA značí otevřenou, demokratickou liberální společnost, v médiích jsme informováni prakticky o všem. Ale co víme o tom, co se děje v Číně, v Rusku, v arabských zemích, o Severní Koreji? Možná by vůbec bylo lepší začít se věnovat mnohem více těmto zemím a nevzrušovat se nad tím, co dělá a jak se navenek chová Donald Trump…
Jsem ale nadšeným zastáncem liberálně-demokratické společnosti, kterou považuji za to nejlepší, co má lidstvo k dispozici. Cítím potřebu to vyznat a zastávat se těch lidí, o nichž by se podle mého soudu mělo psát. Podporovat je. Americký týdeník Times vyhlásil nedávno osobnosti roku 2020. V užším výběru byl i Donald Trump. Redakce se nakonec rozhodla pro Bidena a Harrisovou a odůvodnila to tím, že v rozdělené americké společnosti mají právě tito dva mnohem větší šanci uklidnit celou společnost a následně i svět než Donald Trump, který spíše rozděluje, než sjednocuje.
Svoboda je největší dar, jaký člověk má. Denně za ni Bohu děkuji a chtěl bych ji dopřát všem lidem na celém světě, bez ohledu na to, ve kterém koutě světa se narodili. Svoboda je obrovské privilegium. Bohužel většina lidí žije v zemích, kde vládne korupce, pronásledování, nesvoboda. Přesto si ale myslím, že tak jako jsme kdysi my všichni, kdo vyrůstali v době estébáckého komunismu, v katolickém disentu tehdejší Skryté církve (tenkrát se tak tomu neříkalo, tenkrát jsme v ní žili) zvedali hlavu a upírali zrak směrem k demokraticko-liberálním zemím Západu, že bychom měli i dnes, kdy je svět nadále tolik nemocný a rozdělený na země svobodné a nesvobodné, poukazovat na osobnosti, které svým životem, myšlenkami a vyjadřováním tyto hodnoty ztělesňují. Proto bych se rád i já připojil ke knězi Tomáši Halíkovi a zopakoval větu, kterou před americkými prezidentskými volbami apeloval na věřící občany: „Velmi vás prosím o modlitbu: – Za vítězství Joe Bidena nad nebezpečným populistou; takové vítězství může být počátkem konce populistů v celém světě, včetně nás.“
Joe Biden zvítězil v listopadových volbách a již 20. ledna nastoupí do úřadu prezidenta Spojených států. Doufám, že to bude jeho další krůček, kterým podpoří svobodu a demokracii.